𝟓

2.1K 189 40
                                    

"Pane Blacku, držím své slovo, budu se tedy dotazovat pana Filche, jak si vedete. A pro vás, pane Lupine, uvědomuji si, že je to poprvé, co jsem se s vámi takto potýkala, ale musím se všemi studenty nakládat stejně. Proto odebírám Nebelvíru padesát bodů a uvidíme se v úterý po hodině v mém kabinetu."

Remus byl na jednu stranu rád, že se nemusí potýkat s něčím horším. Pomáhat profesorce třídit knihy by se dalo považovat i za nečekanou výhru. Věděl ale, že se dalších několik týdnů nebude moct nikomu podívat do očí. Padesát bodů je hodně, zvlášť, když před Zmijozelem vedli jen o takový kousek.

Popřáli profesorce hezký zbytek noci a vydali se do vlastní ložnice. Jamese s Petrem uvidí určitě zítra ráno u snídaně. Cesta byla tichá, slyšeli jen vlastní kroky a dech. Ve společenské místnosti bylo příjemné šero, jak se od stěn odráželo světlo od dohasínajícího krbu. Remus měl v plánu okamžitě zalehnout do postele, ale Sirius byl rychlejší, popadl ho za loket a otočil čelem k sobě. Jejich těla se skoro dotýkala a Remus si uvědomil, že si takhle blízko nikdy nebyli.

"Buď tak laskav a vysvětli mi, co se to s tebou děje."

Remus naprázdno polkl a podíval se svému příteli do očí. Nikdy v nich neviděl takový zmatek jako právě teď. Připadal si, jako by odrážel jeho samotného.

"Řekl bych ti to, kdybych sám věděl."

Sirius se na něj díval a pomalu v něm vzrůstal neklid. Jak je možné, že jsou si najednou tak podobní? Aniž by pořádně vnímal, co dělá, pustil Remuse, sáhl do kapsy a zapálil si cigaretu. Jakmile jeho obličej zmizel v oblaku kouře, hluboce vydechl. Začínalo toho být až moc.

Remus na něj zatím zíral se široce otevřenýma očima. V jednu chvíli chtěl, aby se mu to všechno jenom zdálo, ale když si černovlasého kluka prohlédl pořádně, uvědomil si, že je v něm něco neskutečně zvláštního. Možná to byla ta cigareta, která mu volně spočívala mezi rty. Nebo vlasy, které měl rozcuchané přesně tak, aby se v nich prsty ztrácely. A nebo fakt, že byl stejně zničený jako on sám.

Natáhl tedy ruku k nočnímu stolku, otevřel první šuplík a vytáhl celou tabulku čokolády.

"Co to má být?"

"Čokoláda. Od kdy kouříš?"

Sirius na chvíli odvrátil hlavu a věnoval pohled něčemu za oknem. S povzdechem se pak přesunul na postel a lokty se opřel o kolena. Chvíli se na sebe dívali, Remus každou chvíli ulomil jednu kostičku čokolády, ale Sirius nakonec promluvil.

"Už to bude pár týdnů. James mi je nejdřív kupoval v Londýně, ale teď si pro ně musím chodit sám. Občas mám pocit, že být zvěromág je vlastně jedno velký štěstí. Od kdy jsi ty závislý na čokoládě?"

Takovou otázku nečekal. Nikdy si neuvědomil, kolik čokolády byl schopen najednou sníst, hlavně v době, kdy kluci chodili tajně do Chroptící chýše. Vzpomínal na to, kolikrát jen tak seděl v křesle, poškrábané ruce schované v tlustém hnědém svetru a na klíně mu s učebnicí lektvarů seděla i otevřená tabulka čokolády. Čas, kdy záměrně odváděl svoji pozornost.

"Od doby, kdy jsem se bál, aby se ti něco nestalo."

Hrobové ticho, které mezi nimi nastalo, bylo nesnesitelné. Sirius na něj zíral s nečitelným výrazem, zatímco pomalu popotahoval z cigarety.

Pak znenadání vstal, odložil cigaretu na stůl a přisedl si k Remusovi tak blízko, až se jejich kolena dotýkala. Neustále si hleděli do očí, oba dva plni neznámých emocí, které nebyli schopni uchopit. Až v jednom momentě, se Sirius pomalu naklonil a přiložil své rty na koutek Remusových úst.

Remus se nechtěl dívat. Jeho tělem proudila vlna tepla a všude kolem sebe cítil silný parfém smíchaný s nikotinem. Jak tohle mohlo být něco tak senzačního? Cítil, jak Siriusovi dlaně pomalu putují po jeho pažích, až pomalu obejmou obě zápěstí a přitáhnou si je k sobě. Pak ucítil na tváři horký dech a pomalu vnímal slova, která mu Sirius šeptal do ucha.

"Víš, proč kouřím? Abych se rozptýlil, když začnu myslet na tebe."

Remus nepotřeboval slyšet nic dalšího. S úsměvem, který se mu rozlil po tváři, se podíval do černých očí svého společníka.

"Teď už se nemusíš cítit špatně."

Své prsty propletl se Siriusovými a pevně je stiskl.

"Jsme v tom spolu."

Čokoláda a cigarety | Wolfstar ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat