Angels can fly [Luke Hemmings]

Angels can fly

z pohledu Luka :

Spěchal jsem, co nejrychleji to šlo. Běžel jsem s kytkou v ruce. Nohy my tvrdly a cítil jsem, jako bych měl na každé nejméně deseti kilové závaží. Spěchal jsem za ní. Za tou nejlepší holkou na světě, za mojí princeznou. Nechtěl jsem zase přijít pozdě a nechat jí čekat. Dnešek byl pro nás oba velký den. Byli jsme spolu už rok. Měli jsme výročí a ona pro mě měla překvapení.

z pohledu Joy:

Už tu zase čekám nejméně půl hodiny a Luke zas nikde. Až příjde, asi mu jednu vrazím. Pokud teda vůbec příjde. Měli jsme sraz na statku, na kterém jsme se poznali. Miluju koně, lepší věc než nahlížet na svět z koňského hřbetu neexistuje. Kromě polibků s Lukem samozřejmě. Čekali tu se mnou i dva koně, které jsem měla nachystané, že se na nich projedeme, když už je to výročí. Šla jsem ke koním, že je zavedu zpět do stáje, protože Luke nikde.

Najednou mi někdo zakryl oči rukama a zeptal se

„Kdo to je?“

„Luke! Můj Andílek!“ Ruce jsem sundala a otočila jsem se. Stál tam vysoký blonďák s piercingem ve spodním rtu a svítivě modrýma očima a s kyticí růží v ruce. Moje ruce se okamžitě obtočili kolem jeho krku a políbili jsme se. Luke mě vzal za prdel, zvedl a zatočil.

„Promiň, že jdu zase pozdě Lásko“ smutně řekl, když mě pokládal na zem.

„To nevadí, hlavní je, že jsme teď spolu“ a dala jsem mu lehký polibek na tvář „ Tak co? Jdeme se projet?“

„Na tomhle?“ řekl Luke s vyděšeným výrazem ve tváři a poukázal na koně stojící za námi.

„Ano na tomhle“

„Lásko vždyť víš, jak se o tebe bojím, když na tom jezdíš ty a teď mám na to vlést i já? Nikdy jsem na tom neseděl“

„Neboj, Jack je hodný. Je to můj kůň a tomu já věřím, nic ti neudělá. Já pojedu na Kim. Sice s ní nejsem moc velká kamarádka, ale doufám, že nám to spolu půjde, viď?“ mrkla jsem na Kim, jako bych si naivně myslela, že mi rozumí.

„Ale i kdyby jsi měl spadnout na zem… Andělé přece létat umí ne?“ Podívala se na mě a nádherně se usmála.

z pohledu Luka :

To jako vážně? Ona mě chce dostat na koně? Strašně se bojím, ale nechci ji zklamat ještě k tomu v takový den. Rozhodl jsem se teda překonat svůj strach a na Jacka jsem se nějak vyškrábal. Bylo to strašně vysoko a bál jsem se, že spadnu, ale věřil jsem Joy. Řekla, že se nemám čeho bát, tak jsem se o to pokusil. Joy to s koněmi umí, nikdy se jí ještě nic nestalo a za to jsem rád. Seděl jsem a pevně se rukama drže otěží. Díval jsem se na Joy jak ladně naskakuje na Kim. Byla fakt krásná a v těch jezdeckých kalhotách jí to strašně slušelo.

„Tak můžeme jet?“ podívala se na mě Joy, vyžadující souhlas na její otázku.

„Jasně“ odpověděl jsem.

Joy na Kim jela první a Já na Jackovi jsme je následovali. Po chvíli ze mě opadl všechen strach. Už chápu, co na tom Joy vidí. Je to úžasné, jen tak se projíždět naprosto vypnout a soustředit se jen na koně. Projížděli jsme lesem, byl tam takový klid. Zpozoroval jsem, že Joy má s Kim trochu problémy a tak jsem se raději ujistil, zda je vše jak má být.

„Všechno v pořádku?“

„Jo v naprostém, akorát Kim si je trochu nejistá, pozná že nejsem její pán, ale my to spolu zvládneme že?“ sklonila se, aby poplácala Kim po krku, ale v tom se to stalo.