Queen ♛

♛1♛

Nesnáším rána. Opravdu ne. Z postele zamířím rovnou do koupelny kde si dám rychlou sprchu. Jen v ručníku zamířím ke skříni ze které vytáhnu černé džíny, černé tílko a černou koženou bundu. Ano, miluju černou. Převleču se do nachystaného oblečení a přejdu ke kosmetickému stolečku. Zvýrazním si obočí, dám řasenku a růžovou rtěnku. Rozčešu si vlasy a rozhodím. Ještě než sejdu dolů podívam se do zrcadla. Podívám se na svůj odraz a nervozně se kousnu do rtu. Stojí přede mnou hubená bruneta s velkýma čokoládovýma očima. Nakloním hlavu na stranu a zhodnotím svůj look. Na první den ve škole se to dá. Jsem hrozně nervozní. Ale kdo by taky nebyl když má nastoupit do nové školy a ještě k tomu v půlce školního roku. Všichni už se znají a já budu nová. Grrr... 

Seběhnu schody a vběhnu do kuchyně kde stojí matka. Jen aby jste rozumněli. Přestěhovali jsme se sem do Londýna jen kvůli ni. Předtím jsme bydleli v San Franciscu. Jelikož nemám 18 a ani nemám otce tak jsem neměla na výběr a musela odjet s ní. Otec od nás odešel už když jsem byla malá ale byla bych s ním radši než s ní. Je příšerná matka. 

,,Ehm!?" uslyším za sebou její protivný pisklavý hlas.

,,Co je?" řeknu otráveně a pokračuju v mazání toastu marmeládou. 

,,Snad pozdravím když vejdu ne?" protočím nad tím oči a sednu si ke stolu kde začnu jíst svůj toast.

,,Nezapomeň že dneska jdeš do školy takže si vem batoh a čekám tě v autě" řekla a práskla dveřma. Škola. Už jen při tom slově se mi chce zvracet. Výjdu schody zpátky do svého pokoje a vezmu si do ruky svůj černý batoh. Už jsem na odchodu z pokoje když mé oči spočinou na rudé mašli na stole. Je má oblíbená a proto vezmu přední pramínky vlasů a sepnu je vzadu mašlí. Před zrcadlem se ještě zastavím a párkrát otočím abych se prohlédla ze všech světových stran. Tohle zvládneš Cassidy. Utěším sama sebe a seběhnu schody dolů. 

Přede mnou stojí velká budova vyblité broskvové barvy jménem škola. Zase na mě jde to zvracení. Stojím tu sama jelikož matka musela jet ke kadeřnici. Znovu se zhluboka nadechnu a vejdu do školy. Procházím chodby školy a všichni mě pozorují jako nějaký laboratorní pokus. Na tváři mám svůj sebevědomý výraz a dělám jakože ty neandrtálce nevidím. Po chvíli bloudění najdu dveře s nápisem ředitelna. Bingo! Usměju se sama pro sebe a se zaklepáním vcházím dovnitř. Uvítá mě starší pán v obleku. Má skoro plešku, vrásky a na obličeji má laskavý úsměv který mi prozradil že tohle nebude jeden z těch nepříjemných ředitelů. 

,,Slečno Williams" pronesl důležitě jakoby to bylo nějaké kouzlo. 
,,Už jsem vás čekal. Posaďte se" ukázal na dřevěnou židli naproti němu. Posadila jsem se opatrně na židli a čekala co bude dál. Dalších 10 minut jsem doslova umírala nudou když mi říkal školní řád. Nakonec mi dal učebnice, číslo skříňky a poslal mě do třídy. Procházela jsem prázdnými chodbami protože už 15 minut byla hodina. Konečně jsem našla svoji skříňku. Hodila jsem do ní učebnice a batoh a jen s blokem, tužkou a učebnicí matiky šla do své nové třídy. Kovová klika bílých dveří mě zastudila v dlani a já udělala pohyb dolů a tím otevřela dveře. Udělala jsem pár kroků do třídy a dveře zase zavřela. Podívala jsem se po třídě. Nebyla to moc velká třída. Všichni na mě koukali a něco si šuškali. Učitelka která stála před tabuli a něco psala se na mě podívala a přeměřila mě přísným pohledem. 

,,Brý den?" řekla jsem po asi 30 sekundách co na mě jenom čuměla. 

,,Dobrý den slečno Wiliams. Pokud ale vím před vstupem do místnosti se klepe" založila si ruce na hrudi a nahodila výraz jakoby mě teď bůh ví jak setřela. 

,,Aha. No.. To je fakt. Ale teď už jsem tady ale příště to zopakujeme" usmála jsem se na ni falešně a třídou se rozezněl smích. Sedla jsem si do prázdné lavici úplně vzadu a ignorovala učitelčin výklad o slušném chování. Po dlouhých 6 hodinách zazvonilo. Nebylo to obyčejné zvonení. Bylo to zvonění oznamující to že můžu jít domů. Přesunula jsem se do jídelny kde jsem dostala na talíř nějakou šedou kaši. Zhnuseně jsem se po chvíli zvedla od stolu a odnesla tácek s talířem a tou kaší k okénku kde stala kuchařka která čistila talíře. Vypadala jakože ji tahle práce velmi baví. Ach ta ironie. Otočila jsem se a chtěla odejít ale vrazila jsem do něčích zad. Ten někdo upustil skleničku a ta se okamžitě rozletěla na malé kousíčky. 

,,Hej" zachraptil ten kluk a otočil se na mě. Byl o něco vyšší než já. Měl hnědé vlasy které se mu kroutili do kudrlinek a smaragdové oči které mě momentálně propalovaly.

,,Aspoň se omluv ne?!" řekl a asi čekal že se omluvím. Upřímně? Měla jsem to v plánu ale po téhle větě na mou omluvu může zapomenout. 

,,Ne" usmála jsem se a chtěla odejít ale on mě chytl za zápěstí a přitáhl mě zpátky. 

,,Omluv se" zavrčel nebezpečně blízko mému obličeji. 

,,Uhni magore" zařvala jsem a vyškubla se mu ze sevření. Celá jídelna zmlkla a dívala se na nás. Protočila jsem oči a odešla z jídelny. 

***

Po dlouhé sprše jsem si lehla do své obrovské postele a zachumlala se do peřiny. Promnula jsem si zápěstí za které mě držel protože mě pořád bolela. 

,,Debil" zamumlala jsem si pro sebe a snažila se usnout. Po chvíli se mi to povedlo ale v mých snech jsem viděla ho.