Zuzka Blacková (WOLFSTAR)

4

Pohled Zuzky

Pořád jsem objímala tátu. „Táta se to ale stejně zítra dozví ten idiot ho informuje o všem co udělám.“ řekla jsem a vzpomněla si na tátu určitě nebude rad. Nemá rád celou Malfoyovic rodinu. Odtáhla jsem se z objetí a pomalu mi po tváři stekla první slza. „No tak přece nebudeš plakát kvůli tomu namyšlenýmu idiotovi Potterovi. Ale jestli ti hodně vadí to že se to tvůj táta dozví proč jsi si se mnou vůbec něco začala“ ozval se vedle mě Draco a při poslední větě zněl opravdu hodně naštvaně. To jsem začala naplno vzlykat. „Pane Malfoyi také jsem vás od ní mohl odpojit já ale to neudělám protože by se Zuzka zhroutila. Ona je totiž tak trochu, víc citlivá vůči svému tátovi protože přiznejte si že vyrůstat jen s jedním dospělím není žádný med. Zuzy a ty si to tolik neber. Chápu že to ano ale i tak si to moc bereš“ řekl táta a já jsem se snažila zahnat slzy. Moc se mi to nedařilo. „Já... Promiň“ ozval se Draco a já jsem se vřítila do jeho objetí. „Myslím že by jste už měli jít do postele, nebo budeme mít problém. Všichni“ řekl s úsměvem táta. Já jsem se s ním rozloučila a pak už mě Draco táhl za ruku do sklepení. Prošli jsme okolo učebny lektvarů a já se zamyslela. Vybavila se mi ne moc pěkná vzpomínka na minulí rok.

„Jsi opravdu hodně zvláštní. Neznám jediného Nebelvíra který by měl rád lektvary. Vždyť Snape je poděs je to nejhorší učitel na škole!“ skoro až na mě křičel Harry „No a co tak mám ráda lektvary. Snape je jeden z těch normálních učitelů, a jestli máš problém s tím že ho mám tolik řada tak se se mnou třeba nebav nebo já nevím!“ také jsem řvala

Nad tou vzpomínkou jsem se pousmála jedna z našich prvních hádek s Harrym druhý den jsme se zase zpřátelili. Sice jsem věděla že tátovi píše o všem co dělám a v podstatě mi diktuje život ale moc jsem to nevnímala. V tu chvíli jsem si všimla že už stojíme před otevřeným vstupem do zmijozelské společenské místnosti. Všechny pohledy se zastavili na mně. Bohužel pro mě mě skoro všichni říkají jen "Kamarádka Harryho Pottera" „Co tu dělá ta Potterovo holka“ to že to vystoupalo až do toho že jsem pole nich Harryho holka jsem ale nečekala. Celá jsem se napřímila a podívala se na toho idiota co to řekl. Kdybych umělá vraždit pouhým pohledem ten kluk by ležel na zemi v nesnesitelných křečích. Jsem krapet brutální. Ale jen krapet. „Cože jsi to říkal?“ řekla jsem skrz zaťatými zuby. Tomu klukovi se nachvíli ukázal v očích strach ale hned poté zase nasadil kamenou tvář „To že jsi Potterovo holka?“ zasmál se a já se začala zase třást vzteky. „Zuzy. Uklidni se nebo ti ublíží?“ snažil se mě zastavit Draco „Já nejsem taková padavka jako Potter abych se vyhíbala boji!“ odsekla jsem mu nepříjemně. Jo Draco si to nezasloužil ale v tu dobu jsem byla zaslepená hněvem. „S tím kreténem Potterem nemám už nic společného! Je to jen namyšlenej, zkurvenej idiot který se vyžíva v slávě! Zkus si být s ním jen jeden jediný den a už by jsi zešílel já se s ním musela bavit už od svých prvních slov a kroků. Byla to sranda? Ne! Táta mě k tomu v podstatě nevědomky nutil. V podstatě mi Potter diktoval celý život!“ byla jsem opravdu hodně naštvaná a bylo to vidět. Všichni v místnosti na mě koukali se strachem. Když jsem přestala křičet bylo nějakou chvíli ticho. Poté se však ozval potlesk a pískání na prsty. Ozývaly se i různé výkřiky jako třeba „Jó Potter je idiot“ nebo „Teď začínám věřit že i Nebelvíři se můžou chovat jako ze Zmijozelu“ po chvíli jsem se zcela uklidnila a podívala se nechápavě na Draca za mnou. Ten tleskal taky ale když zachytil můj pohled přestal, přišel ke mně a znovu mě objal. Poté jsme odešli do jeho pokoje a lehli si každý na jednu postel.