Zuzka Blacková (WOLFSTAR)

5

Ráno u snídaně

Když jsem s Dracem vešla do velké síně na snídani tak se na mě otočili od zmijozelského stolu všechny tváře ale nebyly nepřátelské naopak usmívali se na mě. Zato Potter měl dost škodolibí úšklebek. Sedla jsem si mezi Draca a jeho kamarádku Pansy. Pansy byla docela fajn povídalo se s ní mnohem lépe než s Hermionou nebo Ginny. Když ale přiletěla pošta tak mě smích přešel. Přiletěl ke mě můj výr Vlček. Nesl dva dopisy jeden červený a druhý normální. „Hulák“ zašeptala jsem vyděšeně. Otevřela jsem ho protože mi stejně nic jiného nezbývalo. „DĚLÁŠ SI ZE MĚ UŽ OPRAVDU SRANDU?! JESTLI JO TAK RO NENÍ VTIPNÝ. S MALFOYEM SE NEBUDEŠ NIJAK PŘÁTELÍČKOVAT. A UŽ VŮBEC S NÍM NEBUDEŠ CHODIT. TY SE PĚKNĚ HARRYMU OMLUVÍŠ NEBO SE NEZNÁM!“ křik se rozléhal celou místností a já se krčila za Dracovími zády. Táty se opravdu někdy bojím. Když se ale ozval smích Pottera tak jsem se posadila zpět na lavici a rozbalila druhý dopis. „Táta mi napsal i normální dopis?“ divila jsem se když jsem poznala tátovo písmo.

Zuzy toho huláka jsem ti poslal jen kvůli tomu aby si Harry myslel že jsem na tebe naštvaný. To že chodíš s Malfoyem mi samosebou napsal. Stejně tak jako všechno co jsi mu řekla.
Chápu tě já bych to udělal asi taky. To že jsi nebyla přes noc v nebelvírské věži vím taky. Vsadím své vlasy že jsi byla ve Zmijozelu :) jen jsem ti chtěl napsat že mi to nevadí ani trošku. Ano je divné že chodíš s synem mé sestřenice ale lásce člověk neporučí. Remus to už ví že?

Táta

Když jsem si to přečetla tak jsem byla štěstím bez sebe. Podala jsem s úsměvem dopis Dracovi. On si ho přečetl a hned si mě přitáhl do objetí. Jak jsem později zjistila tak si Pansy ten dopis vzala a posílali si ho po celém zmijozelském stole. Všichni jásali a gratulovali mi. Nejlepší byl ale pohled na nechápavého Pottera. Vypadal jako by celý Zmijozel spadl z Marsu. Začala jsem se smát. Draco se podíval stejným směrem jako já a začal se smát taky ale při tom ukazoval na Pottera aby všichni pochopili. Potter se zvedl a odešel z velké síně. „On má vlastně ten trest u tá...teda u Lupina“ nakonec jsem se rozhlédla jestli někdo postřehl moje přeřeknutí. Jediný kdo si ho všiml byl Draco. Uf. „Já půjdu jen za tátou mu to oznámit“ pošeptala jsem mu do ucha, políbila ho, vzala jsem si ten dopis a šla do tátovo kabinetu. Úplně mi vypadl trest Pottera. Zaklepala jsem na dveře a čekala až mě pustí dovnitř. „Dále“ ozvalo se zevnitř a já vstoupila. Samozřejmě tam seděl Potter a asi čekal co mu táta udělí za trest. „Dobrý den. Omlouvám se. Já klidně přijdu později“ řekla jsem a zase jsem měla ten hrozný pocit že jsem tu přespočet. Snažila jsem se vycouvat z místnosti a zmizet. Nepovedlo se. „Ne klidně se tu posaďte slečno za chvíli pan Potter stejně půjde. Bála jsem se tu zůstat ale stejně jsem se nakonec posadila a snažila se nevnímat můj mozek který mi radil abych hned odešla. Celá jsem se potila, třásla a měla jsem zrychlený dech. Konečně Potter odešel a ten nepříjemný pocit mě opustil. Snažila jsem se dýchat zhluboka abych se uklidnila. Pot jsem si utřela do rukávu a sedla si na židli, na které ještě před chvílí seděl Potter. „V pořádku?“ zeptal se po chvíli starostlivě táta a já jsem pomalu kývla. „To by ti musel vysvětlit táta ani já moc nechápu co se mnou je“ usmála jsem se. „Když už jsme u toho Siriuse tak mi Harry řekl že ti poslal huláka? Je to pravda?“ zeptal se „Jo je ale jen kvůli tomu aby si Potter myslel že mu vadí Draco pak mi poslal ještě tenhle dopis.“ podala jsem mu ho a on si ho přečetl. „No tak vidíš Sirius je hodnej a respektuje tvé rozhodnutí.“ „Mohu se zeptat co má Potter za trest?“ zeptala jsem se „Bude uklízet s Filchem v pamětní síni bez kouzel.“ toto mi vykouzlilo úsměv na tváři. Alespoň že tak. „Už asi půjdu za Dracem i když nevím kde ho hledat.“ řekla jsem a stoupla si na zem „čeka na tebe pod schodama.“ oznámil mi táta „Jak? No to je jedno děkuju za všechno a ahojky“ poté jsem vyběhla ven z kabinetu a běžela za Dracem hned jak jsem byla u něj tak jsem mu skočila do náručí. „Mám tě ráda.“ řekla jsem a hlavu si schovala do jeho krku. „Já tebe taky“ poté mě donesl až do zmijozelské společenské místnosti. Jsem malá a lehká takže s tím neměl žádný problém. Ještě k tomu byl hodně silný takže tak. Přišli jsme do společenky a tam jsme si sedli na gauč. Povídali jsme si s Pansy, Crabem, Goylem a Blaisem Zabinim. Já byla ale hrozně unavená i když bylo teprve ráno. Ale v Dracovo objetí jsem usnula. „Zlato vstávej je oběd“ zasměje se vedle mého ucha Draco. „Ještě pět minut“ řekla jsem potichu a zavrtala hlavu do jeho krku. „Počkat oběd?! To jsem spala tak dlouho?“ vyskočila jsem když mi došlo co řekl. „Jo spala jsi až tak dlouho ale teď pojď na oběd protože mám hroznej hlad. Zasmáli jsme se a šli do velké síně. Potter tu vůbec nebyl a Hermiona, Ron s Ginny na mě házeli vražedné pohledy. Schovala jsem se ještě víc do Dracovo objetí a podívala se k profesorskému stolu. Lupin se na mě usmíval ale když si všiml že se v podstatě schovávám tak nahodil starostlivý tázavý pohled.
Po obědě jsem se šla převléct do Nebelvírské věže protože v hábitu jsem o víkendu být nechtěla. Vešla jsem do pokoje a vzala si normální oblečení. Ozvalo se za mnou zavírání dveří a rychle jsem se otočila. Stála tam Hermiona a Ginny. „Ale, ale kdopak se nám to tu ukázal. Nebelvírská zmijozelka“ zasmála se Hermiona a šli ke mně „Co mi chcete“ odsekla jsem „Nic zvláštního jen si vyřídit účty“ zasmála se tentokrát Ginny. Sakra. Než jsem se vzpamatovala tak mi přišla první rána pěstí do břicha. Chytla jsem se za něj ale na kolena jsem neklesla. Holky do mě kopali a mlátili. Když si usmysleli že už mě nechají tak prostě jen odešli. Já jsem se s těží vyškrábala na nohy a šla ven ze věže šla jsem zrovna kousek od schodů do kabinetu táty Rema ale já šla dál. No možná bych opravdu dál šla ale břicho mě začalo bolet ještě víc než předtím. Naštěstí z druhé chodby vyšel táta. „Zuzy kdo ti to udělal?!“ přiběhl ke mně a a už jsem byla v jeho náručí. „J-já se šla jen převléct a Hermiona s Ginny mě zmlátili. Hrozně mě bolí břicho a...“ řekla jsem ale nedořekla. Začala jsem kašlat. To by bylo ještě v pohodě ale začala jsem kašlat krev. „Sakra. Zuzy jdeme na ošetřovnu“ řekl táta a už jsme šli „A-ale Draco to mu-musí vědět.“ začala jsem s kašlem koktat „řeknu mu to neboj“ řekl a vešel do dveří které vedli na ošetřovnu.