Souhvězdí Vlka

Labyrint Květin

Nemohla jsem si pomoct... XD

,,Vpravo nebo vlevo?" Mone se podrbal za zátylkem. ,,Nejdřív zahneš desetkrát doleva," zadíval se na papírek Luka ,,Pak desetkrát doprava, pak doleva, doprava, doleva, doleva, doprava, doleva, doprava, doprava, doprava...řekl jsem dvakrát doprava?" ,,..Asi... Každopádně u kterého doprava nebo doleva jsme?" V tom jsem se totálně ztratil. Určitě jsme odbočili špatně. Mapu nemáme, vlastně nevíme kam dojdeme. ,,Fajn tak doprava." Sotva jsme zahli doprava, další rozcestí. ,,Aa! Jaký idiot tohle vymyslel?" stěžoval si Mone. My všichni jsme toho rozhodování a doufání ve správnou cestu, měli plné zuby. Už tu chodíme dvě hodiny a věřte nebo ne, tohle je zatím nejhorší místo, kde jsem zatím byl. I když jsme (asi) postupovali podle instrukcí, cestu ven jsme nenašli. To ještě nemluvím jak dlouho naše zásoby vydrží. Nechci zemřít hlady nebo žízní a už vůbec na tomhle místě. 

Slunce zalezlo za zdi labyrintu a okolí zahalila černá rouška noci. Tma byla doslova, jak v pytli. Někomu jsem omylem šlápl na botu. ,,Hej! Dávejte pozor." ozval se nevrle Mone. ,,Promiň. Za chvilku nebudu vidět nic." ,,Utáboříme se tady. Najdu něco na oheň, vy dva tady zůstaňte. Hlavně nesmíte být sami, slyšíte?!" Luka zmizel ve tmě. Teď by se mi hodil mobil nebo baterka. ,,Proč vlastně říkal, že nemáme být sami?" zeptal jsem se a přisedl si k Monemu. ,,Ty to nevíš?! Myslíš si, že labyrint, který údajně ještě nikdo nepřežil, bude z kytiček?" ,,No..jmenuje se tak a taky jsem zatím neviděl nic nebezpečného." ,,Jasně že ne...oni totiž chodí v noci..Proto nemáš být sám...sežerou tě.." pronesl tajemně. ,,Kdo?"  ,,Říkáme jim Skeleti... živí se masem..." ,,To už vím..." já asi nejsem z masa a kostí... ,,Takže tady v noci pobíhají masožravé potvory...Dobře..Ještě něco?" ,,Jo. Noc je tady za den čtyřikrát po dvou hodinách a pět hodin je den, tedy světlo." Super. Může to být horší? 

Seděl jsem na zemi a snažil se neusnout. Mone chrápal vedle mě, takže jsem měl první hlídku. Bude to už půl hodiny a Luka nikde. Nic se mu nestalo, že ne? Znepokojovala mě ta nevědomost. Šel bych ho hledat, ale nemůžu tady nechat Moneho, ještě ho sežerou. No tak Luko. Někdo se mě dotkl a já poskočil. ,,Pštt. To jsem já." ,,Chceš mě vyděsit k smrti?" ,,Promiň zlato, že to tak trvalo...vyskytla se malá potíž..." usmál se. Falešný úsměv. ,,Jaká?" ,,To neřeš..Rozdělám oheň..." Zase přede mnou něco tají...Mohl bych trošku vyzvídat... ,,Nepotkal jsi někoho?" Cukl sebou když jsem se zeptal. Trefa do černého! ,,N-Ne koho bych tak měl potkat? Nikdo tu krom nás není.." rozpačitě se snažil zakrýt mou pravdu. ,,Luko...řekni mi pravdu." Ruce jsem měl založené a pevný pohled zabodával do Luky. ,,P-pravdu? ..Jakou? " Nevěří mi? Spali jsme spolu a on mi nevěří? Možná to byla obrovská chyba...možně je ten co se s někým vyspí a dělá jakoby nic. Zklamaně jsem se otočil a přisedl si k spícímu Monemu. 

Chtěl jsem mu to říct, všechno...ale copak můžu? Kdyby to zjistil... už by se mnou nikdy nepromluvil. Nechci ho ztratit. Ach....proč jsem to byl já? Nikdo se mě nezeptal, jestli chci tu moc. Za všechno může ona. Kvůli ní jsem vyhladil celou vesnici, kvůli ní jsme se s bratrem nechali vychovat Panem Zla, kvůli ní se z mého bratra stal poskok a kvůli ní je Rin v nebezpečí. 

Docela by mě zajímalo kde vezmu to "dřevo". Ještě si musím pamatovat cestu zpátky. Byla tma, ale já viděl i tak. Možná to bylo i tím že jsem byl neustále ve tmě. Posbíral jsem několik "klacků", které mi vzápětí hned spadli. Co ten tady dělá? ,,Jak ses sem dostal?!" vyštěkl jsem a zamračil se. On si vážně koleduje o průšvih. ,,Copak jsem už nejmíň stokrát neříkal, že se nevrátím?!"  Usmál se. ,,Kdo říkal že tu jsem pro tebe, bráško?" oznámil mi provokativním tónem. ,,Pan Zla uznal že tě pořád prosit je ztráta času. Našel mnohem účinější a rychlejší způsob jak si tě získat." To si děláte....! ,,Opovaž se Alecu a budu tě do smrti nenávidět." Já ho zabiji! ,,Já vím, a proto to neudělám já." andělsky se zazubil. Ten...! Popadl jsem nějaké to "dřevo" a vyběhl zpátky. ,,Tak zatím, bráško!" zavolal za mnou. Pokud tam Rin nebude tak ho.....

Byl jsem uražený, pochopitelně. Vzbudili jsme konečně Moneho, na ohni si opekli nějaké to maso co nám zbylo ze zásob, poslední voda a jídlo. Pokud zítra nenajdeme konec, tak jsme v háji.  Byla docela zima tak jsem se třásl a skřípal zuby. Tohle je ale divné, vlci mají přece kožich tak proč mi je zima? Kdybych se mohl proměnit... ale nemůžu být proměněný celou noc i když jsou to jen dvě hodiny. Snažil jsem se stočit do klubíčka a aspoň trošku tepla tím získat. Luka seděl hned vedle a podle toho, že se netřásl mu zima nebyla. Nejradši bych se k němu přitulil, ale po tom co "hraji uraženého" bych ukázal, že se rychle vzdávám. To radši umrznu, než se usmířit! Nevím jak, ale usnul jsem. Možná, když jsem přemýšlel proč mi neřekne pravdu...Každopádně, opět nevím jak, jsem se ocitl na Lukové hrudi. Spal jsem a vnímal jen jeho teplo a tak nějak nechtěl už nic řešit. 

Po ne zrovna příjemném budíčku jsme opět vyrazili. Občas jsme narazili na trs tyrkysových květin, ale že by jich tu bylo požehnaně se říct nedalo. Tak proč se to sakra jmenuje Labyrint Květin, když tu vidíš maximálně tři kytky. ,,My tu chcípneme." ozval se zadýchaně Mone vzadu a opřel se rukou o zeď. Jakoby někdo řekl " SEZAME, OTEVŘI SE!" se ta zeď otevřela a odkryla tak tunel. ,,To si ze mě děláte.....! To to nikdo nemohl říct dřív?!" S Lukou jsme se smáli. To nikdo nečekal. ,,Takže tunelem do nebe?" zasmál jsem se a rozběhl se tunelem...

,,A do...." smích mě přešel na konci tunelu. Neptal jsem se náhodou, jestli to může být i horší? A víte, že jo?! 

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

  984 slov XD