Souhvězdí Vlka

Socha nebo ne?...

,,Spíš, tunelem do hrobu..." Luka vytasil meč a Mone ho napodobil. Nevím proč, ani jak se sem ty potvory dostaly, ale jsou tu. ,,Myslel jsem že vylézají jenom v noci!" Zakřičel jsem a uskočil jedné z potvor. ,,To i my. Něco se muselo stát..." ,,Co jako?!" Teď ale nebyl moc čas nad tím diskutovat. Že já si ten meč nevzal. Skeletů bylo pět. Tři skolil bez problémů Luka, Mone zápasil s jedním. No a na mě zbyl taky jeden. Černá dvouocasá potvora bez očí a nozder se vrhne na mě. Povalila mě na zem a snažila se mi ukousnout hlavu. Za což bych jí moc vděčný nebyl. Rukama jsem se snažil ji držet od těla co nejdál. No a pak se to stalo. Zčistajasna z náhrdelníku, co jsem měl na krku, vystřelilo červené světlo Skeletovi přímo do hlavy. Jediné co to udělalo bylo, že ho to ještě víc rozzuřilo. To jsem si myslel, než se Skelet přestal hýbat. Ztuhl. Nechápavě jsem ho sledoval. V mžiku se jeho kůže spálila a zbyla jen kostra. ,,Co to..." ozval se Mone, když mě Luka zvedal. ,,Strážce tě ochránil." usmál se Luka. ,,Děkuji." špitl jsem směrem k náhrdelníku. 

Konečně jsme si mohli nerušeně prohlédnout tohle místo. No....Hawaii to není. A obří pískoviště taky ne. ,,Aldevie." žasl Mone. ,,A-Alde...Co?" ,,Aldevie! My jsme v Aldevii!" zaradoval se Mone. ,,Něco jsem zmeškal..?" ,,Ne. Neboj. Aldevie se nachází uprostřed Labyrintu Květin. Obyvatelé Aldevie postavili ten labyrint. Proč? Na to je mnoho odpovědí, ale nejpravděpodobnější je právě  kvůli Skeletům. Protože projít tímto labyrintem nikdo nepřežil, byli odříznutí od ostatních vesnic. Taky jsme právě první kdo se dostal až sem živí." objasnil mi Luka. Když jsme šli dál připadalo mi to tu povědomé. Jako bych tu někdy byl... Možná se mi to zdá. Narazili jsme na dřevěné hradby, které nejspíš ukrývaly vesničku. ,,Kdo jste a co chcete!" Typické otázky. Mohli si vymyslet něco lepšího, tohle je muž moc ohrané. Po zodpovězení pár otázek nás konečně pustili dovnitř. 

Brány se otevřely a odkryly šedé domečky z cihel které doslova splývaly s šedým okolím.  Až na ty tyrkysové květy, kterých tu bylo tentokrát požehnaně moc. Byly opravdu všude. ,,Vítejte. Jsem náčelník této vesnice, co vás k nám přivedlo."  ,,Strážce Země." prostá odpověď. ,,Strážce? Am....Musím vás zklamat ale zde se žádní Strážce nenachází." Cože?! Jak to?! Vždyť....No dobře, neřekli nám kde je konkrétně, ale kde jako potom ten Strážce je?!  ,,A nevíte kde přibližně se nachází?" s kapkou naděje jsem se usmál. ,,Je mi líto..." zavrtěl v nesouhlas. ,,Mohli bychom tady strávit den?" Proč Luko? Zbytečně ztratíme čas! Už jsem si chtěl postěžovat ,,Ale samozřejmě. Nikdy k nám nikdo nepřišel, za to se předem omlouvám. Chovejte se jako doma." Nakonec mi nezbývalo než souhlasit. Náčelník nás provedl po celém městečku a odpovídal na Moneho otázky. Poslední zastávka byla něčím zvláštní. Zaujal mě obří kámen uprostřed vesničky, posetý tyrkysovými květy. Vlčí socha byla pastva pro oči. Řekl, že ji postavil první náčelník, co objevit tohle místo. ,,Jako důkaz našeho vděku, sem každý den dáváme květiny."  poznamenal. ,,Je to překrásná socha." vážně je. A to moc kameny nemusím. 

Na nebi se mezitím vystřídaly barvy a slunce odplulo neznámo kam. ,, Tak, pokud mě omluvíte musím něco zařídit...Tady Isabel vás zavede do pokojů." objevila se dívka s tyrkysovými vlasy a bílými šaty. Náčelník odešel a my zůstali s dívkou. ,,Jsem Isabel a vždycky jsem si přála potkat někoho, kdo žije mimo Labyrint!"  S jiskřičkami v očích se nás začala vyptávat na různé otázky, které jsem radši přenechal těm dvěma. Po zhruba půl hodině nás konečně  zavedla na naše pokoje. Dalo se čekat že tu nebudou všechny věci co by měl dům mít, ale že až tak....Jediné co jste tu mohli vidět bylo ohniště a několik dek na spaní. Žádné skříně, postele, stoly, pec prostě nic.

,,Bydlím tamhle naproti, kdybyste něco potřebovali dejte mi vědět. Dobrou noc." To už je noc?! Vážně venku byla tma. Dalo se vidět ale hůř. Všichni jsme tedy ulehli do "postelí" a snažili se usnout. Mě se nechtělo. Pořád mi vrtá hlavou jak ta socha tak Luka. Luku můžu vyřešit později. Ta socha byla...prostě mi na ni něco nesedí.  Možná bych se tam měl jít ještě podívat. Potichu jsem se vyplížil z domku a všiml si postavy. Isabel? Kam to běží? Sledoval jsem ji. Nevím co chce u sochy z kamene, ale dobře.... Pohladila ji po hlavě a uších, něco zašeptala  a  jako někde na diskotéce se květy rozzářily. Tyrkysové světlo přebíjelo tmu a nádherně vynikalo. Ustoupila. Oči sochy se otevřely a.....Počkat! Oči sochy se otevřely?! Vlk se zvedl, zatřásl sebou a tím jakoby shodil barvu a místo ní byla bílá. Květiny na těle překvapivě zůstali a ladily s očima. Isabel ho opět pohladila. Po chvíli stání se rozešel do jednoho domu. Nechával za sebou tyrkysové stopy a pokaždé, když vylezl z domu taky zmodral. Obešel všechny, dokonce i náš. Byl tak majestátní a krásný že mě vůbec nenapadlo kdo to je... Návštěva všech domů  ho asi unavila, protože si zase, na to stejné místo, lehl. Dostal od Isabel další pohlazení a ulehl do spánku. Jako by se postaral o spánek všech okolo a potom se uspal sám...úžasné. S úsměvem, že přespat tu přece jenom nebyl blbý nápad, jsem se vrátil zpátky do "postele". ,,Našel jsem Strážce Země."

Nahoře Isabel :D

Omlouvám se za pravopisné chyby! XD

Dejte hvězdičku *

Napište koment :)

A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )

  897 slov