"Je mi líto, bohužel máte srdčení arytmii, paní Matesová."
"Ne! To snad .... ne... Jako vím, že to srdce asi není v pořádku, ale srdeční arytmie?!
"Bohužel... máte sinusovou srdeční arytmii. Budete brát tyto léky (kardiolog podal recept), vyzvedněte si je a berte je každý den ráno po snídani, nejlépe tak okolo 9. hodiny... ...Paní Matesová? Jste ještě ředitelkou školy?"
"Ano, proč?"
"Myslím, že byste se toho místa měla vzdát... V prospěch vašeho zdraví."
"Ne! To ne! Já nechci odejít ze školy" Jenom tohle mě v tom životě ještě baví! To nejde.. ne, to ne."
"Paní Matesová, musíte myslet na své zdraví. Ve škole je spousta stresu a to je pro vás aktuálně nebezpečné. Co vám jako jediné mohu schválit, je třeba učení výtvarné výchovy, vaření a tyto oddychové hodiny."
Profesorka Matesová byla rozhozená a na pokraji slz. Po chvíli přemýšlení řekla nešťastným hlasem "Tak dobře... vezmu místo po kolegyni Jirákové a ujmu se výtvarné výchovy."
"Výborně." Řekl kardiolog a rozloučil se s profesorkou Matesovou.
*DRUHÝ DEN VE ŠKOLE*
"Notak !!! Co si myslíš, že děláš?!!" Z plna hrdla zakřičela rozzuřeným hlasem profesorka Frösslová. Zakřičela na studenta, který šeptal cosi svému spolužákovi.
Profesorka Frösslová se považovala již dlouho za tu nejpřísnější a nejmstivější kantorku školy. Sebemenší zvukm který není žádoucí se pro profesorku Frösslovou stává utrpením. Ráda snižuje známky více, než by měla, rozdává neoprávněné poznámky a důtky. Zkrátka je nespravedlivá. Velmi ráda se mstí za nic. Dá se říct, že je zasedlá snad na každém ve škole, kromě svých dvou kamarádek kantorek.
Profesorka Frösslová se otočila zpět k zápiskům na tabuli, ze kterých ji student Patočka vyrušil... Asi po 10 vteřinách se profesorka otočila pomalu zpátky se zlomyslným úsměvem na tváři.
"Patočka?" Řekla potichu a s úsměvem.
"...a-ano?" Patočka už tušil, že je v máléru, když uviděl ten usměvavý obličej.
"Kdy vznikla Československá republika?"
"ehm... to bylo... dvácátéhoosm-
"STOP! Pozdě!" Úmyslně ho přerušila profesorka.
"Řekněte mi, jakou funkci přijal Adolf Hitler v roce 1933?"
"Římský kancléř?"
"Tak byl to sice Říšský kancléř, ale to nevadí, těsně vedle." Pousmála se profesorka, když se student potopil sám.
"A konečně... Kdy se stal Gustáv Husák československým prezidentem?"
"Ale paní profesorko, nedokončili jsme ani druhou světovou válku, tohle jsme ještě nebrali." Zastala se patočky studentka Rychlá.
"Ale tohle máte přece znát všeobecně !!! Jste snad češi ne?!!!!" Rozzuřeně zařvala profesorka, až drnčela okna.
"Za pět! Sednout!"
"Ale paní prof..." Chtěl se obhájit Patočka, ale profesorka ho znovu přerušila.
"Já se tě na nic neptala !!!" Zrudla profesorka a na čele ji vyběhla žilka.
Ve třídě bylo po jejím křiku hrobové ticho. Začalo praskat ve školním rozhlasu.
"Vážení žáci, studenti, učitelé a profesoři. Mám pro Vás důležité hlášení.... Já, profesorka Matesová...... rezignuji na funkci ředitelky této základní a střední školy. Ze zdravotních důvodů již nemůžu vykonávat tuto činnost. Od příštího týdne se stávám novou učitelkou výtvarné výchovy. Prosím, seřaďte se všichni následujíci hodinu ve Versailleském sále, vyberu svého nového nástupce. Děkuji Vám, konec hlášení."
Profesorce Frösslové se vykouzil na tváři stejný úsměv, ketrý měla před zkoušením Patočky. Zlomyslně se tvářila a v hlavě se jí už honily myšlenky, že jako zástupkyně bude vybrána ředitelkou. Věděla, že není moc u profesorky Matesové oblíbená, ale věděla taky, že profesorka Matesová váží jejich schopnostech v oblasti vedení školy.
"Tak slyšeli jste ne? Za dvě minuty zvoní, tak na konci přestávky běžte do sálu, uvidíme se tam." Natěšeně nakázala prof. Frösslová.
*VE VERSAILLESKÉM SÁLE* (Versailleský sál je ve škole něco podobného, jako konferenční sál, obří sborovna pro celou školu - na proslovy, přednášky apod.)
Na malé podium si stoupla profesorka Matesová. Postavila se k mikrofonu a smutně začala se svým proslovem. "Drazí žáci, studenti, učitelé a profesoři. Sešli jsme se tady, abych Vám oznámila, kdo bude od příštího týdne novým ředitelem, nebo ředitelkou školy. Obvykle zasedá komise a vybírá mého nástupce i několik měsíců třeba. V tomto případě je to poněkud neobvyklé. Ještě včera jsem se dostavila na ministerstvo školství a celou věc rychle vyřešila. Podala jsem návrh na mého nástupce a komise ho po rychlé úvaze přijala. Tedy.... ředitelkou základní školy a střední odborné školy se stává profesorka Dagmara Frösslová. Já budu nyní učit výtvarnou výchovu. Gratuluji profesorce."
V sále bylo ticho. V místnosti se nenašel nikdo, kdo by byl s rozhodnutím spokojený. Až na jednu osobu. Ta osoba přišla na podium k profesorce Matesové a do absolutního ticha začala chabě a pomalu tleskat. "Ano, ano. Děkuji Vám paní profesorko, nyní to tu už zvládnu sama." S úsměvem profesorka Frösslová dotleskala a odstrčila profesorku Matesovou od mikrofonu. "A když jsem byla takhle uvedena do funce, tak..." "Ne, paní profesorko, až od příštího týdne." Přerušila profesorka Matesová profesorku Frösslovou. "No nic no... tak příští týden." Uraženě zakončila svou řeč prof. Frösslová. To publikum mírně rozesmálo.
"Takže, přeji Vám hodně štěstí, paní profesorko a věřím, že bude fungovat tak, jak má. Děkuji za shledání a zase nashledanou." Rozloučila se profesorka Matesová.
