"Marcelko!" Volala profesorka Frösslová a utíkala ze schodů ve škole, po kterých Marcelka kráčela domů. "Dagmaro, dneska jsme si toho pověděly myslím víc, než dost a já nyní spěchám na autobus, Lukášek má narozeniny, musím mu ještě vyzvednout dort." Odbyla Marcelka Dagmaru kazatelským tónem hlasu a chystala se odejít. "No právě o Lukášovi jsem chtěla mluvit!" Vyjekla Dagmara, aby upoutala pozornost Marcelky... "Každopádně....... my dvě.... jsme si ještě všechno neřekly." Řekla Dagmara poněkud tišším a klidnějším hlasem. Marcelka nechápala."Cože? Co je ti do Lukáše?" Zvýdala Marcelka. "No... Já jsem slyšela, že tvůj synáček chce přestoupit k nám na gymnázium....." Marcelka z této věty tušila tok myšlenek Dagmary, ale přesto se zeptala. "A?" "A taky by přestoupit nemusel." Marcelce došla slova, trvalo jí, než věděla, co říct. "Co chceš?" Naštvaně se zeptala Marcelka. "Přestaneš mě sledovat a kontrolovat. Já si ve svém ředitelském křesle budu dělat co chci a nenechám si nakazovat nějakou nemocnou chudinkou! Když se ti něco nebude líbit, budeš držet HUBU A KROK (zdůraznila hlasem) a jestli ne a poběžíš na vedení, nebo na ministerstvo, tvého Lukáška nepřijmu, nebo vyrazím. A i když je ve čtvrťáku a za rok by odmaturoval, věř mi, že mám páky na to, abych dokázala, že ho vyrazí z vysoké! ........ Tak si dobře rozmysli, co děláš a co budeš dělat." I když nyní profesorka Frösslová dosáhla toho, čeho chtěla, měla velice naštvaný výraz, se kterým i odešla.
*VE TŘÍDĚ DRUHÁKŮ*
Třída třeťáků - typická třída, obor politické vědy, převaha spíše chlapců, než holek, počet studentů 22, třídní profesorka:...... Dagmar Frösslová....... bohužel.
Byl začátek hodiny dějepisu a profesorka Frösslová vletěla do třídy maximální rychlostí. "Dobrý den, sednout. Dobře mě poslouchejte! Byla vyhlášena celostátní soutěž pro učitelé a profesory. V každé škole se musí žáci shodnout na nejlepším učiteli. Také pro něj musí hlasovat. ... Je mi jedno, co si o mně myslíte, tedy ne tak docela, ale nyní ano. Zkrátka pro mě budete hlasovat. Ať máte názor jakýkoliv, budete hlasovat P R O M Ě ! Výhra učitele je finanční částka 60 000 korun a věřte mi milí zlatí, že toto si vyfouknout nenechám!" Domluvila profesorka Frösslová. "Jste se asi už definitivně zbláznila ne? Proč by jsme pro vás měli hlasovat, když nás tady denně šikanujete a ztěžujete nám studium, jak nejvíc můžete?!" Udivovala se studentka. Porfesorka Frösslová pomalu přišla k její lavici a naklonila se k ní. "Protože pokud nepostoupím do druhého kola, kde se jedná o 100 000 korun, nepostoupíte ani vy do dalšího ročníku. Nikdo z vás." "Děláte si srandu?!" Zhrozil se student vedle ní. "Máte ze mě takový dojem? ....Notak. Být vámi (mluvila už k celé třídě), tak začnu přemlouvat ostatní studenty, protože pouhých 22 hlasů mi postup nezajistí." "Vy jste tak nechutná megera." Pokračoval student ostřejšími slovy. "A vy jste zas ubohý cápek, který bez mého potvrzení o vystudování je nula. A ten podpis ještě nemáte, tak být vámi zas zapluji zpátky." Ve třídě bylo ticho a spousta naštvaných výrazů. "Tak... vrhneme se na Adolfa Hitlera." Studentka zabrblala: "I Hitler byl lidštější."
Profesorka Frösslová seděla v ředitelně a pracovala na notebooku. Někdo zaklepal na dveře. "Dále." Dovnitř vstoupil mladý muž v obleku. Dobrý den, ...... paní ředitelka tu není?" Zmateně se zeptal. "Já jsem ředitelka, co si přejete pane?" Řekla lehce dotčeně profesorka Frösslová. "Cože? Vždyť to je profesorka Matesová. Nedávno jsem s ní mluvil." "Ach tak... Už chápu." Pochopila situaci. "Paní profesorka Matesová už není ředitelkou, rezignovala. Já jsem nová ředitelka. Co si přejete?" "Aha, no.... Já jsem byl domluvený s paní Matesovou, že tu od listopadu začnu učit rétoriku a historii politky." "Jasně, ano... paní profesorka Ondrová vlastně odchází... Dobře, no, já vám říkám, že si vás vyslechnu, ale já si vás nevybrala, takže vám nemohu zaručit, že vám to místo dám... Ale ukažte mi životopis." "Já se vlastně ještě nepředstavil, promiňte... Jsem Lukáš Blažek" Mladý muž podal ruku. "Dagmar Frösslová, těší mě." Dagmara četla životopis a hned na začátku se zarazila. Promiňte... vám je 24?" "Ano." To nemáte ani žádné zkušenosti za sebou?" "No... vyšel jsem z vysoké školy. Ale někde ty zkušenosti nabrat musím..." "No to máte sice pravdu, ale do teď to tady vedla nervózní chudinka, která nevěděla co a jak a já to tu chci teď vyzdvihnout. Nemůžu si dovolit žádný exces s učitelem." "Slibuji vám paní ředitelko, že se mnou žádný problém mít nebudete. Jsem na vše perfektně připrvený. Školu vám pomohu postavit znovu na nohy." "Dobře, vezmu vás na dobu určitou, a to je do konce prvního pololetí, poté se rozhodnu. Pokud mě nezklamete, místo bude trvalé. Rozumíme si?" "Ano... jistě... děkuji." Zklamaně řekl pan Blažek (Vojtěch Kotek), protože již počítal s jistým pracovním poměrem na dobu neurčitou. "Na shledanou, paní ředitelko." "Nashledanou, ...počkejte, já půjdu z vámi, musím dolů do účtárny."
Profesorka Frösslová už byla pár metrů od účtárny, když v tom jí překvapil další muž. Také v saku, s hnědým kufříkem, ale už byl poněkud starší (Luděk Sobota). "Je, dobrý den ....... pane inspektore... Co vy tady?" Ptala se profesorka Frösslová s velkým zaskočením a jistým strachem. "No, jdu zrovna za vámi a myslím, že informace, co vám nesu budou pro vás znepokjující." "Jaké informace?" "No.. přišel jsem vám říct, paní Frösslová, že se bude konat výběrové řízení." "Vyběrové řízení na ředitele, nebo ředitelku této školy. Paní Matesová byla na ministerstvu před svým odchodem a navrhla vás jako nástupkyni. Ministerstvo souhlasilo jen, protože profesorka Matesová musela odejít náhle a neměl by jí kdo zastoupit. Dokonce ani zástupci ředitelky. Vy tu jste nyní ředitelkou školy jen dočasně nasazenou jako zástup. Dnes máme 18. října a komise zasedne 18. března, čili máte 4 měsíce na to, aby jste předvedla vaše schopnosti. Předpokládám, že se do konkurzu přihlásíte a komise k vašim dovednostem přihlédne. Ovšem musí být pozitivní. Pokud se budete komisi líbit, ředitelkou budete dál a prakticky se nic nestane. Pokud se komise pro někoho jiného, v březnu skončíte a vrátíte se na post učitelky." " N E L Í T E J T E P O C H O D B Ě ! ! !" Zařvala z plných plic na studenty klusající na hodinu profesorka Frösslová, aby si vybila svůj vztek. "Proboha zas tolik neutíkali, ne?" "To snad nemyslíte vážně?! Už jsem to tady chtěla postavit na nohy a vy mi řeknete, že tu budu možná 4 měsíce!" "Bohužel, já si to nevymyslel, ale nemůžete vést školu bez výběrového řízení.. To bohužel nejde nikde na světě. Připravte se na to, další informace vám pošlu ještě na e-mail. Na shledanou." Inspektor odešel a profesorka Frösslová vzteky praštila do skříňky, až se prohloubila dovnitř.