Lauřina záchrana podivného světa

V zemi, jež nikdo neobydluje

Všichni tři prošli a objevili se na nějakém podivném místě. ,, Vždyť tu nikdo není!" Stěžoval si Lentilka.
,,To není takový problém!" Namítla Laura ,, Mě spíš zajímá, jak se odsuď jako dostaneme!"
,,Haf!" Souhlasil Čumáček.
,,No , zkusme tady někoho najít!" Navrhl Lentilka ,, Zeptáme se ho!"
A tak šli. Šli , ale všude bylo prázdno. Šli po lese, cestě , ale nikdo nebyl k nalezení. To už se Laura naštvala. ,,Lentilko, nevím kde jsme, ani co budeme dělat, ale koukej vymyslet, jak se dostaneme živí a zdraví zpátky do bludiště!"  Spustila na Lentilku.  ,,Fajn, jak moc dobře víš, zvířata tu umí mluvit, jdu se zeptat jelena!" Odpověděl Lentilka a mířil si to na louku , kde se pásl jelen. Laura s Čumáčkem běželi za ním.  ,,Ahoj jelene, nevíš kudy se dostaneme zpátky do bludiště?" Zeptal se Lentilka. Jelen zvedl hlavu a povídá: ,, Milí cizinče, musíte jít nakonec , cestou vzít vodu z kouzelné studánky, na konci jsou dveře, tam se napijete a projdete!"Usmál se jelen. ,, Děkujeme!" Poděkoval Lentilka a otočil se. V ten moment zašumělo křoví a vylezl vlk.  ,,Ale , ale, čekal jsem, že se uvidíme, ale tak brzy?!"Podivil se vlk a olízl si tlamu. Jelen vzal nohy (pardon kopyta) na ramena a utíkal pryč. Lentilka použil kouzlo a odhodil vlka a běželi pryč.
,,Hele támhle je studánka!" Ukázala udýchaná Laura na čistou studánku. ,,Bereme vodu a jdeme!" Pospíchal Lentilka. Nabrali si vodu do dlaní a běželi. Nakonec našli východ , napili se a prolezli dveřmi, jako malý a za dveřmi se zvětšili do původní velikosti. ,, Výborně, jsme tam kde jsme byli na začátku!" Radovala se Laura, když stáli přede dveřma  onen tajemné komnaty, v než byli předtím. ,,No , Tak můžeme jít dál!" Zavolal Lentilka. Všichni se otočili a kráčeli pryč ode dveří a na další cestu.