Upíří deníky tak, jak je NEznáte!

💚+17

*Trochu ho překvapí, že si Damon vážně lehl. Pak se, ale potěšeně usměje, věnuje mu část svojí deky takže ho přikyje a aby si dokázal, že tohle pro něj nic neznamená otočí se mu zády a zavře oči.*

*Uškrnie sa nad tým, než sa seriózne rozhodne že myslenia mu na dnes stačilo a odíde hneď ráno.*

*Ještě si připomene, že Damona ráno nesmí nechat odejít bez kapky jeho krve protože těch několik hodin spánku bude přesně tolik aby už ráno nevypadal dobře a pak doopravdy usne.*

*Noc prejde rýchlo a cez roztvorené žalúzie ho zobudí lúč slnka v tvári. Stále mierne unavene si rukou zatieni tvár než sa na lakti nadvihne na posteli. Mierne sa mu zatočí hlava a pozrie na kusnutie na ruke, ktoré vyzerá o dosť horšie než večer.* Lepšie ráno som si želať nemohol. *Zamrmle ironicky pre seba než použije upírsku rýchlosť aby sa obliekol. S prekríženými rukami stojí pred posteľou a sarkasticky uvažuje či by hybrid ocenil ak by po ňom hodil jeden z vankúšov.*

*Obvykle se v noci tak milionkrát vzbudí, přechází po pokoji a trpí nespavostí popřípadě noční můry. Teď, ale spal kupodivu celou noc jako zabitý a ráno ho probudí až Damonovi slova 'Lepší ráno jsem si přát nemohl.' Jen se nad tím ušklíbne, ale zůstane dál ležet se zavřenýma očima.*

*Usúdi že nemá čo stratiť a tak po prispatom hybridovi šmarí jeden z vankúšov.* Dobré ráno. *Nezabudne dodať pobavene, kým si stiahne rukávy Klausovho trička nižšie.*

*Polštář ho trefí do hlavy a on se s výrazem 'je ti pět?' posadí.* Lepší ráno jsem si přát nemohl. *Zopakuje otráveně jeho větu a přejede ho pohledem.*

*Iba sa na neho uškrnie.* Mohol som ťa zobudiť aj menej príjemným spôsobom tak sa teš za ten vankúš. *Odfrkne si než mu ironicky zamáva a vydá sa k dverám na odchod. Pripomenul si že sa aj tak nemienil zdržovať.*

Ale taky jsi mě mohl nechat spát. *Dodá mírně pobaveně a pak sleduje jeho záda jak se blíží ke dveřím.* A trochu krve by sis takhle po ránu nedal? *Zeptá se spíš jako provokaci a pak se ušklíbne. Podívá se na místo kde se nachází Damonovo zranění.*

Nemohol. Pokušenie zobudiť ťa bolo príliš veľké. *Zvolá cez rameno, kým kráča k dverám, ale Klausova otázka ho stopne.* Snáď mi nechceš povedať, že mi ju ponúkaš... Len tak ? *Ozve sa.*

*Jen se nad tím ušklíbne.* Copak ty jsi vůbec neposlouchal? Můj experiment spočívá v tom dávat ti svou krev. Jen tak. *Dodá pobaveně.* Ty kousnutí jsou jen pojistky, že se mi někde neschováš a nevysaješ nějakou studentku. Nechci tě jimi zabít ani mučit. *Mávne rukou.*

Skôr som očakával, že ma necháš trpieť... Len tak pre svoje pobavenie. *Neodpustí si poznámku.* Nechce sa ti mučiť ma. *Zopakuje to čo je pre neho najdôležitejšie a ani sa nesnaží skryť to, že znie dosť neveriacky.*

*Zakroutí nad ním hlavou.* Víš, Damone' možná tě to překvapí, ale náplní mého života není mučit a zabíjet lidi. Jen jsem ochotný to dělat když mi někdo stojí v cestě, protože já vždycky dostanu to co chci. A to co chci teď je jen mírně škodný experiment při kterém, ale není nutné tě mučit ani zabíjet dokud relativně spolupracuješ.

*Otočí sa na neho a chrbtom sa oprie o dvere.* Skvelé vedieť, že som v bezpečí pred tvojou vraždiacou náladou. *Utrúsi v irónii aj keď si ho obzrie pohľadom, ktorý sám nevie identifikovať. Nechce meniť svoj názor, že hybrid pred ním je psycho bastard s potešením v zabíjaní... ale dokáže si priznať, že to čo povedal má logiku. Vnútorne si vynadá, že tomu vôbec veril aspoň na moment. Nepáči sa mu ako sa jeho myšlienky ohľadne Originála menia. Preto usúdi, že odtiaľto musí čo najskôr vypadnúť. Zvyšok dňa bez tej krvi prežije. Iba pokrúti hlavou než bez slova zmizne z miestnosti vďaka upírej rýchlosti a zastaví sa až v lese. Znechutene uvidí mŕtvolu nejakej veveričky.* Vážne, Stefan? *Zamrmle otrávene a vydá sa domov.*