24 DAYS

1. 12.

Pomaličku otevírám oči s vychutnávám si teplo v posteli.
Je prvního prosince, čili taky první adventní den.
Jak já miluju zimu!
Vyskočila jsem z postele a hned se oklepala zimou. Brrr...

Popošla jsem k oknu a zjistila, že je docela sychravo a sníh žádný... Super....
Je sobota a vstávat nikam naštěstí nemusím.
Šla jsem tedy do kuchyně si něco udělat k jídlu.

,,Brý jitro! Dáš si taky?" pozdravila mě má nejlepší kamarádka a spolubydlící Viky. Na tváři jí hrál jako vždy ten kouzelný úsměv plný energie.

,,Bré... A co je k jídl- palačinky! Ty jsi úžasná!" vykřikla jsem a hned si zakryla dlaní pusou. Bydlíme v bytě a ne na koleji. Kolej je moc drahá a navíc, vysokou školu od bytu daleko nemáme.
Ano, jsme vysokoškolačky. Už na základce jsme si přály se dostat na vysokou, a bydlet spolu v bytě.
Nikdy jsme nevěřili, že by se nám to mohlo stát.
A teď tady stojíme obě... tedy jen já v pyžamu v naší společné kuchyni a Viky nám dělá snídani.

To, jak jsem zařvala a hned si zakryla pusu, tak jí rozesmálo na tak dlouhou dobu, že málem připálila jednu z palačinek.

Najednou kdosi přišel.

,,Dane?" podívala jsem se na hnědovlasého kluka jen v trenkách, jak jde z Vikčiného pokoje, a pak s lišáckým úsměvem na Viky. Zrudla... Jak jinak.

,,No?" protáhl se. Abych pravdu řekla, Daniela tady vídám poslední dobu často. Ale ne brzo ráno a jen v trenkách...

,,Ale už nic..." mávla jsem rukou, a při tom se posadila na vysokou židličku u baru.
Najednou mi pod nosem přistála voňavá káva.

,,Jsi zlato..." usmála jsem se.

,,Já vím." zašklebila se a dál se věnovala vaření.

,,Už půjdu..." řekl Dan který ji objal zezadu a vtiskl ji polibek na tvář.

,,Ty se s námi nenajíš?" zeptala se smutně.

,,Bohužel, musím dodělat prezentaci a ještě jet do školy zařídit jednu věc..." políbil ji do vlasů.
Daniel byl o rok starší jak my, a chodil na stejnou školu. Ti dva se potkali na jedné z přednášek a skamarádili se.
Viky říkala že spolu nic ani mít nebudou. No... Ale teď to vypadá jinak.

,,Tak to jo... Vyprovodím tě. Any?" pohlédla na mě. Kývla jsem aby věděla že ji poslouchám.
,,Vezmeš to tu za mě? Nechci aby se připálili..."

,,Se ví že jo." vstala jsem, a čekala kdy se vypaří.
Když šla Vika vyprovodit Dana, stoupla jsem si k plotně a na rozžhavenou pánev nalila těsto.

Stihla jsem usmažit tři palačinky, než se ozvalo zabouchnutí dveří.
Za chvilku se tady objevila Viky. Otočila jsem se na ni.

,,To jste se tak dlouho loučili?" založila jsem si ruce na prsou.

,,Musel se obléct. Přece nepůjde skoro nahej na ulici plnou lidí..." sarkastická jako vždycky.

,,Tak povídej! A nelži. Tohle nevypadalo jako kdyby jste byly JEN kamarádi." usmála jsem se.

,,No... Víš jak jsem šla včera na tu přednášku která nebyla úplně tak povinná." začala.

,,Jo... A taky ses pěkně dlouho zdržela..." našpulila jsem uraženě rty.

,,Jó nó..." poškrábala se na zátylku. ,,Ona se zrušila protože jsme na ni byly jen tři studenti... Já, Daniel a ještě jakejsi kluk. Ale ten mi někoho připomínal..." zamyslela se.

,,Viky?"

,,No?"

,,Ty palačinky..." ukázala jsem na pánvičku, ze které už šel kouř.