Středozemě v nebezpečí - část 2. - První setkání

14. kapitola

Emcee: 

Elwing vypadala, že se jí po doražení do pařezu udělalo o dost lépe. To mám radost. Usmívala se na mě a vypadala, že má radost, že může být ještě se mnou a nemusíme alespoň prozatím řešit žádné nepříjemnosti. Avšak také doufám, že je Bergal v pořádku, to mi trochu vrtá hlavou. 

Po omytí ve svém pokoji jsem v jedné ze skříní našel šachy. Přitáhl jsem je do jídelny, kde seděla Elwing a něco si četla. "Umíš hrát?"

Elwing: 

Trpaslík se najednou tvářil opravdu nadšeně a ukazoval mi šachy, které někde našel. "Umím, chceš se nechat porazit i v něčem jiném kromě plavání?" řekla jsem vyzývavě. Oba jsme se zasmáli a začali jsme připravovat hru. 

Stavění figurek na pozice se neobešlo bez doteku našich rukou. Zasáhl mě tentokrát mnohem silnější šimravý pocit. Rozbušilo se mi srdce, až jsem se bála, že to Emcee uslyší. Cítila jsem, jak se červenám a usilovně jsem se snažila se neprozradit. Hra byla připravena.

Emcee: 

Měl jsem velkou radost, že Elwing umí hrát, snad jsem ji tím nějak nevyděsil, vypadá teď nějaká rozrušená, asi se bojí, že ji porazím. Rozestavěli jsme figurky a hra mohla začít. 

Elwing hrála hodně rychle a to mě docela děsilo, protože u toho zvládla neudělat jedinou větší chybu, která by mi dala výhodu. Utěšoval jsem se ale, že na nějakou určitě musí dojít a tak jsem pouze čekal a hrál obranně. To se ale ukázalo jako špatný nápad, když mě elfka stále připravovala o další a další figurky a já byl ve stále nevýhodnější a nevýhodnější pozici.

Elwing: 

Po nějaké době od začátku hry jsem věděla, že dokážu skutečně vyhrát. Ale proč to končit tak rychle? Zkusím se teď taky pustit do obrany. Uvidíme, jak si s tím Emcee poradí. Provedla jsem svůj tah a trpaslík se něj chvíli překvapeně díval.

Emcee: 

Tak teď přišel ten tah, na který jsem tak čekal. Nezaútočila, když měla, a já se do toho mohl pustit. Za chvíli jsem zahnal zase já do kouta ji a už to vypadalo, že se hra stáčí zpět v můj prospěch. Provedl jsem posledních pár příprav před závěrem a pustil se do finálního útoku.

Elwing: 

Emcee skutečně využil své příležitosti. Dlouho jsem nad hrou přemýšlela a snažila se přijít na možnost úniku. Nakonec jsem jednu našla, ale vše záviselo na jeho dalším tahu. Uvidíme. Zadívala jsem se mu do očí a snažila jsem se odhalit tu strategii.

Emcee: 

Začal jsem se potit. Viděl jsem, jak na mě zírá a věděl, že čeká, jak to zahraju. Věděl jsem, že je jeden konkrétní tah, který by chtěla, abych udělal, ale já ho prostě neviděl. Po dlouhém rozmýšlení jsem posunul figurkou. Změna výrazu v Elwinině obličeji mě ujistila, že jsem zvolil správně. Podařilo se mi zvítězit, ale jen o fous. Pořád nevím, co jsem tam mohl udělat tak špatně, že na to tak čekala.

Elwing: 

Trpaslíkovi se nakonec podařilo vyhrát. Nevadilo mi to, sama jsem to dovolila. Dokonce mi jeho výhra opravdu zlepšila náladu. "Musím uznat Emcee, jsi velice dobrý hráč. Přiznávám porážku." S úsměvem jsem mu podala ruku, abych mu to potvrdila.

Emcee: 

Trochu mě mrzelo, když jsem jí porazil, ale viděl jsem, že jí to nijak nevadilo a komplimentovala mou hru. To jsem jí musel oplatit, hrála vážně dobře. Až mě to překvapilo. Do další hry se nám ani jednomu nechtělo a tak jsme sklidili šachovnici. Figurky byly krásně řezané ze dřeva, tak jsme se k nim chovali velice opatrně. Měl jsem chuť na dýmku, ale věděl jsem, že by se mnou Elwing ven nešla kvůli kouři a nechtěl jsem ji nechávat samotnou. "Tak jo, co provedeme dál?"