My life is like a Wonderland

2.

,,To je dobrý nápad, myslím že si všichni potřebujeme pročistit hlavu." řekla jsem a ostatní přikývli. ,, Tak co dneska okolo čtvrté u té kavárny na náměstí?? ",, OK" řekli jsme jednohlasně a dostali záchvat smíchu.
Byl poslední den, co jsme se měli učit a tak jsme poslední hodinu strávili odevzdáváním učebnic. Všichni společně jsme se vydali na oběd. Situace s Ami se moc nezlepšila, všichni si něco šeptali, jiní ji nadávali a jiní na ní koukali jako na Bohyni.

Nevím proč, ale stále se mi vrací staré vzpomínky, jak se k nám Ami nastěhovala, jak jsme u sebe poprvé přestávali, jak jsme narazili do George, který se stal naším nejlepším kamarádem, jak jsme ho chránili když se celá škola dozvěděla o jeho orientaci, jak se Barb zamilovala do Shawna a ten jí dal přede všemi pusu, ale nakonec jí podvedl s Julií (Barbie školy). Jak se Elena stala naší kamarádkou vlastně omylem. Když totiž nastoupila k nám do školy vůbec se mi nezamlouvala, ale Ami mě promluvila abych to s ní zkusila a byla to správná volba.

Nevnímala jsem o čem se bavili až do chvíle, kdy jsem uslyšela jsem uslyšela své jméno. ,, Jsi v pohodě?" zeptala se Elena a já přikývla. ,, Jenom jsem unavená po té včerejší kalbě" ušklíbla jsem se na Ami. ,,A teď jestli omluvit půjdu si odpočinout než začne naše pařba" Vstala jsem ze židle. Ostatní mi zamávali a já vyrazila domů.

Zalezla jsem si do postele. Tak zatraceně to bolelo. Nevěděla jsem, jak se s něčím takovým vyrovnat. Byli jako moje rodina. Nikdy jsem se necítila tak prázdná jako teď. Prázdná. Doslova a do písmene. Nechtěla jsem znova přijít o osoby, které mám ráda. Jednou mi to stačilo. Věděla jsem, že to znovu nechci, ale věděla jsem, že musím být statečná už jen kvůli nim. Měli jsme plán, společná střední, společný pokoj na koleji, prostě všechno.

Zabalila jsem si věci na večer a šla si dát sprchu. Pak jsem si lehla zpátky do postele a pustila si hudbu. Najednou jsem se cítila líp,cítila jsem jak se začínám kroutit do rytmu hudby. Nevadilo mi to, konečně po dlouhé době jsem se uvolnila. Z mého krásneho snění mě vyrušilo prásknutí vstupních dveří a následný Joshův křik. Právě v čas za 20 minut jsme měli sraz. Pomyslela jsem, ale teď mě zajímalo, co se stalo.

Vešla jsem do jeho pokoje a uviděla jsem ho zhrouceného na posteli. Sedla jsem si k němu. ,,Co se stalo Joshi?" zeptala jsem se. Nic neříkal a já jen dal koukala, jak nešťastné na mě kouká. Asi po minutě odpověděl. ,, Umře"
,,Cože Joshi,kdo umře??" řekla jsem zděšeně. Jen tak bez výrazu řekl:
,, Mark měl vážnou nehodu. Byl by zázrak, kdyby to přežil. Byl opilý a teď je v nemocnici." Cítila jsem, jak v něm narůstá vztek. Najednou vstal a začal svou svalnatý paží mlátit do zdi. Byl tak bezmocný a slabý. Nemohla jsem ho takhle nechat. ,,Dost už. Pojď pojedeš se mnou." hodila jsem po něm mikinu a on na mě nechápavě pohlédl. ,,Pojď nebo přijdeme pozdě." táhla jsem ho ze schodů. Když jsme nasedli do auta ještě jsem se domů vrátila pro džinovou bundu. Přeci jenom je tu na večer pořád zima. ,,Kam to jedeme?" nic jsem neodpověděla a když jsem si všimla, jak smutně na mě kouká pustila jsem rádio.

Zastavila jsem před parkem a řekla:
,, Mám sraz s BEGA. Nechtěla jsem tě doma nechat samotného." V tichosti jsme se vydali do parku. Na druhém konci parku jsem si všimla party, jak na nás čekají. Když si nás všimli, vyšli nám naproti.

Společně jsme se pak vydali do kavárny. Všichni seděli u stolu a já nám objednávala. Josh prolomil ticho mezi námi. ,,Jen aby jste to špatně nepochopili nejsem tu tak úplně dobrovolně. Dotáhla mě sem Lena. "
,, Cože?! Copak nejsi rád, že od toho všeho můžeš na chvíli utéct?" mírně jsem se usmála, ale hned jsme pochopila, že to byla chyba. Podíval se zmateně a pak koukal do země.
,, Promiň, vůbec mi to nedošlo..." Barb se na nás oba podívala a zeptala se
,, Co se stalo?" Josh k ní vzhlédl, nechal se jí obejmout a řekl: ,, Mark umře. Měl nehodu byl by zázrak kdyby..."
,,Neee řekni, že to není pravda" a stiskla ho pevněji. Milovala Marka. Když s námi chodil Josh tak i Mark se přidal. Pozval ji dokonce na večeři , ale nikam dál se jejich vztah od té doby neposunul. Josh věděl jak moc jí má Mark rád a tak dodal:,, On tě miluje, ať se stane cokoliv nikdy nepřestane. " to už oba brečeli a já to nemohla vydržet. ,, No tak dost. Nemůžete to hned vzdát. On to určitě zvládne. Já vím, že to zvládne. Vím jak to bolí, ale chtěli jsme si to tu užít a hodit všechno za hlavu." připomněla jim ve snaze je trochu uklidnit. Barb si opřela slzy a vrátila se na své místo. Pak začal mluvit George. ,,Víte jak je v centru města ten malý útulný sekáč?? Tak tam pracuje ten milý, sladký kluk. Na tak a hádejte co......... " udělal dlouhou pomlku, jak to jen šlo. ,, No, domluvil jsem si s ním schůzku. " řekl konečně. Všichni na něho koukali s otevřenou pusou. O té doby co si z něho a jeho orientace dělal srandu tak, že se vydával za gaye a pak všechny jejich zprávy zveřejňoval, si George nikoho nenašel, ale teď vypadal vážně rozhodnutě. Alespoň nějaká dobrá zpráva.

Venku se začalo pomalu stmívat. Vyšli jsme z kavárny a já se ještě jednou zeptala Joshe jestli nechte jít s námi. Ale chtěl být sám. Hodila jsem po něm klíčky od auta a pozorovala, jak mizí v parku. Šli jsme ulicí a dost se smáli. Cestou jsme vylezli na sřechu jednoho starého domu, odkud jsme vždy pozorovali západ slunce. Seděli jsme a koukali se na město, které postupně zahalovala tma. Pak jsme se vydali směrem do centra, kde mají Elena jejich moderně vybavený byt.

Když jsme vstoupili do bytu, pozdravil jsem Eveninu mamku, která byla jako vždy upravená a nádherně oblečená. K večeři jsme si objednali pizzu. Úžasný večer. Já seděla vedle George o, kterého jsem měla opravou hlavu, pode mnou seděla Barb a Amanda, kterou jsme držela za ruku. Vedle George seděla ještě Elena. Všichni jsme se spokojeně dívali na film, který právě běžel v televizi.

Tyhle okamžiky miluji, proto jsem vzala svůj mobil a udělala (pro ostatní) nečekané selfičko. Skvělé zachycení okamžiku. Focení mám moc ráda. Nejvíc mě na tom baví, jak málo stačí k tomu aby byla fotka dokonalá. Poslala jsem jí do naší skupiny a všem najednou zazvonil mobil. Spiklenecky jsme na ně mrkla a oni se začali smát. ,,Je nádherná, Leno. Tuhle si musím vytisknout. " řekla Amy po oku jí stekla slza a pak druhá. ,,Hej domluvili jsme se, že nebudeme brečet " ,,To jsou slzy radosti Leno. Moc mi na okamžicích s vámi záleží."
Obejmuli jsme se a já pořídila další fotku. Dnešní večer byl dost vzpomínkový. Bavili jsme se o všem možném. Jedli jsme, smáli se a najednou z ložnice vešla do obýváku ospalá Elenina mamka. ,,Hele děcka nechci rušit, ale myslím, že byste už měli jít spat. " koukla jsem se na hodiny, bylo půl třetí. S nimi mi vždycky čas utíkal tak rychle. Vystřídali jsme se ve sprše a pak si lehla do Elenina pokoje, kde bylo vše nachystané na spaní. Lehli jsme si a nechali aby nás ticho pohltilo až tak, že jsme usnuli.

Tak už tu máme druhou kapitolu. Snad se vám líbila a společně se mnou se těšíte na pokračování

Vaše sarynka❤