My life is like a Wonderland

6.

Když jsme vstoupili do sálu. Snad zraky všech se zabodli přímo na nás. Heydnovu ruku jsem stiskla silněji a vydala se ke stolu, u kterého seděla BEGA. Taky vypadali překvapeně. Nikdo o tom nevěděl. Celý večer jsme se smáli, tančili a dělali kraviny. Když najednou začal zvonit něčí mobil. Nikdo jiný to neslyšel a tak jsem na to upozornila. Všichni si začali prohrabovat kapsy a kabelky. Nakonec to byl Joshův mobil. Byl tu jako doprovod s Barb. Poslední dobou spolu trávili hodně času. Volala mu Markova mamka. Rychle to zvedl.
Mluvil s ní asi deset minut a my byli nervózní z toho, co se děje. Když ukončil hovor, jen rychle řekl: ,, Začal se probouzet, musím za ním." Barb se k němu přidala. Oba rychle vyběhli k autu a jeli do nemocnice. Doufala jsem, že všechno dobře dopadne. Zbytek večera už nebyl tak skvělí. Nakonec spoustu lidí odešlo na své soukromé párty a my se rozhodli, že si taky takovou uspořádáme. Vyrazili jsme tedy k Eleně domů a tam vytáhli různé brambůrky, objednali si pizzu. Nesměl chybět tak trochu chlast. Přeci jen jsem slavili. Pritukli jsme si skleničkami a kopli to do sebe. Po další pár panacích jsme se trochu uvolnili a začali hrát flašku. Smáli jsme se. Bylo něco okolo půl třetí ráno a tak jsme tam usínali na pohovce.

Ráno mě probudil zvuk mobil. Nevrle jsem zavrčela a otevřela oči. Pane bože, co jsme to vyváděli? Takový nepořádek. Všichni jsme usnuli v divných polohách. Heyden měl zábořený obličej v mém výstřihu a ostatní se tak různě propleteně váleli na zemi. Třeštila mi hlava. Snažila jsem se natáhnout pro mobil, ale omylem jsem schodila Heydna, který sebou plácl o podlahu a rychle se vzbudil. Mobil dál zvolnil a ostatní už začínali kňučet abych to vypla. Konečně jsem se doplazila ke své tašce a vytáhla mobil.

,,Ahoj mami.
Ehm jo jsem v pohodě...
Promin, že jsem se neozvala...
Počkej já myslela, že je doma...
Ne on včera odjel za Markem do nemocnice...
Já jsem u Eleny...
Jo na oběd se vrátím..
Pa uvidíme se, mám tě ráda." ostatní znovu spali a tak jsem si zalezla do koupelny, kde jsem ze sebe všechno svlékla a napustila si vanu. Vím že jsem na návštěvě, ale po včerejším večeru tu koupel opravdu potřebuji. Jen tak si ležím a mám zavřené oči, když najednou slyším, jak se otevřely dveře a někdo vběhl dovnitř. Rychle jsem se zakryla a nasunula na sebe víc pěny. Byl to George. Šel zvracet. Spíš běžel. Ne prosím ať to není pravda. On mi pozvracel šaty. Bleee to nestačí, že je mám celé oslintané od Heydna?  Když se po chvíli zvedne, vyděšeně se na mě podívá. ,, Dobré ráno,  koukám,  že je na tom někdo hůř než já."
,, Myslím, že tvoje šaty dopadly nejhůř, princezno." sedl si k mé vaně a začali jsme si povídat.

Tak je tu další kapitola. Ještě ji dopisu jen chci aby jste věděli, že tento příběh stále píši a není pozastavený.

Vaše sarynka ❤