My life is like a Wonderland

3.

Ráno nás probudila Elenina mamka, která nám nachystala snídani, ale spěchala do práce a tak hned,jak si byla jistá, že už znovu neusneme, odešla. Museli jsme přežít ještě dva dny a potom už prázdniny, nová škola. Byla jsem dost unavená a proto jsem byla rád, že se dnes pouze doděláváli věci ohledně plesu. Nezbývá mi nic jiného než jít buď s Joshem a nebo sama. Skvělá nabídka, že? Těšila jsem se na ples tak dlouho a přála si tam jít jen s jedinou osobou, ale ta už byla pryč. Po příchodu do tělocvična, kde měl celý ples probíhat, jsem se rozhlédla po profesorovi Bellovi, který celý ples organizoval. Když jsem ho uviděla, společně s partou jsme se za ním vydali. Okamžitě nás začal úkolovat. Nakonec pro nás vybral lepení jednorázových tapet na stěny tělocvičny. Celý ples byl na téma Hollywood. Byl tu natažený červený koberec a na podlaze byli hvězdy s jmény všech deváťáku z náší školy. Na tapetě, kterou jsme měli vylepovat, byli paparazzi s foťáky. Byla jsem tak rozrušená, opět jsem vzpomínala na všechny ty skvělé okamžiky. Nemohla jsem se soustředit a tak jsem se rozhodla, že si odskočím na záchody se trochu probrat. Protlačila jsem se mezi žáky až k dívčím toaletám. Opláchla jsem si obličej a chystala se odejít. Když jsem však pohlédla do zrcadla před sebou, lekla jsem se. Stala tam Amanda a pozorovala mě.
,, Ty nejsi v pohodě. Ani se mi to nesnaž tvrdit. Poznám to na tobě. Nejsi dobrá lhářka. Co se děje, jsi poslední dobou taková zamlklá?"
,,Víš Ami já vás mám moc ráda a proto nechci abychom se museli rozdělovat. Budeš mi chybět." bez dalších slov sem ji obejmula. ,, Já vím, taky nechci pryč, ale nic s tím neudělám. Ještě si spolu užijeme celé léto. Vím, že to nebude lehké, ale já to nějak zvládnu, slibuju." řekla a s těmi slovy odešla zpět za ostatními.

Nějak to zvládnu...

Ta slova mi utkvěla v paměti. Nějak  dost široký pojem. Bála jsem se aby zvolila tu správnou cestu. Chvíli po ní jsem se vrátila a začala vylepovat tapetu. Těšila jsem se na prázdniny, které jsme měli naplánované do posledního momentu při rozloučení. Chtěli jsme aby to bylo dokonalé. Den uběhl docela rychle a tak nastal čas jít do obchodu a vybrat si šaty na ples. Vydala jsem se domů a na chodníku mě zastavila čisi ruka na rameni. Otočila jsem se a uviděla Barb.
,,Myslíš, že bych mohla jít s tebou? Dohodla jsem se s Joshem, že společně pojedeme navštívit Marka. Prý to s ním začíná vypadat líp." Když dořekla poslední větu trochu se usmála.
,, Jasně, můžu se přidat?"
,,No proč ne. A já pak s tebou pojedu koupit ty šaty." Navrhla na oplátku.
,,Platí" Šly jsme v tichosti a když jsme stály před domem zavolala jsem Joshovi, kde je. O chvíli později už jsem slyšela jeho kroky na schodech. Nasedli jsme do auta a vyrazili. Cesta trvala docela krátkou dobu. A tak když jsme se ocitli před jeho pokojem, nervózně jsme na sebe pohlédli a chytli se za ruce. Bála jsem se toho, co uvidím, ale zároveň mě uklidnovalo, že alespoň budu vědět, jak na tom doopravdy je.

Dnes už je to druhá kapitola, ale co. Myslím, že dnes jich ještě pár vydám. Tak příjemné čtení.

Vaše sarynka ❤