Přes dokonale vyleštěné okono se poslední paprsky slunce, které se ještě nestihly schovat za horizont snažili dostat do prostorné místnosti. Uprostřed ní se nacházel chlapec. Chlapec jehož vlasy připomínaly černé uhlí. Jeho oči byly jako ta nejhlubší propast, do které když spadne, tak už nenajdete cestu zpátky.
Dokonalá postava se hýbala do rytmu hudby. Složité balení kroky mladík zvládal perfektně. Skákal mnohem ladněji než srnka přes potok, dokud v místnosti nezavládlo ticho a jeho pohyby nestrnuly. Rázem jakoby se stal kamenným a to samé vypovídal i jeho ledový pohled, který upíral na sebe samého do velkého čistě vyleštěného zrcadla.
,,To bylo dobré. Pro dnešek by to mohlo stačit, Jungkooku."
ČTEŠ
💛live the dance. vkook💛
Fanfiction,,Já nepotřebuju fanoušky, peníze ani velký dům, já potřebuju něco víc a to něco jsi právě ty.." ,,..."
