Shipy - Wanda Maximoff and Natasha Romanoff

Scarlet Widow - „bude mi ctí."

Natasha - tučně

Wanda -  normálně

---

Seděla jsem na balkóně, a koukala se na hvězdy. Proč vůbec žiji? K čemu jsem se narodila? Z přemýšlení mě vytrhně zvuk otevírajících dveří. Koukla jsem ke dveřím a uviděla o panty dveří opírající se Natashu. 

„Co tady děláš?" Zeptám se.

„Nemůžu usnout, co ty?" Zeptá se mě a já si vzpomenu na děsivou noční můru.

„Taky." Odpovím a skenuji ji pohledem. Když si všimnu, že má na sobě jen noční košilku s dost velkým výstřihem a já se jí tam chvilku koukám, zčervenám a odvrátím pohled s myšlenkou, že si mých narůžovělých tváří nevšimla. Za chvilku ucítím tlak vedle mě, jelikož si vedle mě sedne Natasha. Po očku jsem zjistila, že se stejně jako já koukala na hvězdy.

„Měla si noční můru, že?" Řekne a já sebou dost znatalně trhnu, ale mlčím. „Takže ano. O čem byla?" Zeptá se mě znovu, avšak já zase mlčím. „Když mi to řekneš uleví se ti." pohladí mě po rameni a mnou projede elektřina.

„Já-" Chci pokračovat, ale udělá se mi knedlík v krku a do očí se mi nahrnou slzy, když si vzpomenu na tu hrůzu.

„Nebudu tě do ničeho nutit, ale kdyby ses vypovídala, ulevilo by se ti." Promlouvá mi do duše, a tak seberu veškerou svojí odvahu a celé jí to vypovím. Když jsem skončila, tak mlčela. Složila jsem hlavu do dlaní a vzlykala, než jsem ucítila teplo. Ani mi nedošlo, jaká je zima. Zvedla jsem hlavu a obejmula jí na zpět. Tohle jsem vážně nečekala, že mě obejme. Po chviličce v obětí se odtáhně a zadívá se mi do očí. Pohladí mě po líci a mě naskákala husí kůže. Pomalu se začala přibližovat, až se naše rty setkali. Nedělal jsem nic, byla jsem naprosto v šoku. Když už se chtěla odtáhnout, přitáhla jsem si ji blíž a začala spolupracovat, během líbání jsem se též přesunula nad ní a sedla si jí do klína, zapřená nohama. Vnikla do mých úst a začal souboj našich jazyků. Užívala jsem si tenhle pocit, teplo které se mi rozlévalo v těle. Když nám došel dech, tak jsme se odtáhly a ona si opřela čelo o to mé. Na tenhle moment jsem čekala roky. Roky plné strachu, kdy jsem se bála, že mé city neopětuje, a ono se to přesto splnilo.

„Miluju tě Natasho, už od prvního momentu jsi ses mi líbila a doufám, že se staneš mojí přítelkyní." Dlouze jsem se jí podívá do očí.

„Bude mi ctí."

Tak doufám, že se to bude někomu líbit a bude si to číst, já vím je to nic moc, avšak naděje umírá poslední. Moje oblíbené pořekadlo.

Lexus