Adlerský chtíč [pozastaveno]

Vzpomínky na to co se znovu stane

Sophiu probudily první ranní paprsky a když se konečně plně probrala vzpomněla si že už nemá moc času žít. Trochu si promnula oči a pak se rozhlédla po té malé místnůstce kde byla zavřená. Pohledem škubla k mřížím, kde se včera stalo něco tak úžasného.

Nemohla jsem přestat myslet na to jak dokázal být tvrdý, ale i něžný a láskyplný. Co to povídám?! Láskyplný?! Nenávidí mě. Jak bych mu jen měla dokázat že jsem to nebyla já. Nebude mě poslocuhat, i přes to co se mezi námi už dvakrát stalo. Podle všeho jsem měla spadeno na jeho sestru. Ale zajímá někoho taky proč bych to dělala? Bylo to ponižující a i kdybych se z toho všeho dostala nakonec ven, jak by se na mě všichni koukali, jako na vraha.

Sophia si dala hlavu do dlaní a pak si vzdychla. Nebrečela a ani nemohla. Jediné co jí bylo líto je za co jí teď všichni mají a i přes to že Casandře nějakým způsobem věřila, se v ní asi zpletla.

Pak uslyšela nepatrný zvuk. Z druhé strany dveří někdo strkal klíč do zámku a pak otevřel dveře. ,,Lorde?" Vyskočila z postele a upřela pohled na Leonarda. Bolely jí záda z toho jak celou noc ležela celá roztěkaná na tvrdé posteli podložené jen pár stébly slámy.

,,Nesu ti trochu jídla." Zabručel a ani se na ní nepodíval. Zavřel za sebou dveře a pak položil tác na malý stolek který byl ještě před Sophii vězením. Sophia neměla hlad, tedy měla ale jakmile se v její přítomnosti objevil Leonardo nepomyslela ani na kousek chleba.

Leonardo jí otevřel celu a pak jí podal tác s pár kousky chleba a okoralým sýrem. ,,Děkuji." Zašeptala a vzala si tác do ruky a pak ho odnesla na svou tvrdou postel, jestli se tomu tak dalo říkat.

Ani se toho nedotkla a otočila se na Leonarda, který chtěl zavřít dveře od její cely. ,,Není dne kdy bych na vás nemyslela." Řekla a Leonardo ihned přestal se zamykáním. Nechal klíč v zámku a pak se vyčerpaně opřel o mříže, zády k Sophii. Sophia se k němu vydala a doufala že jí neodmítne. ,,Vím že vám asi nedokážu mojí nevinu, ale jedno vám zaručit mohu." Zašeptala a vyšla z cely. Stála před ním. Leonardo koukal do země, protože věděl že stačí jediný pohled na ni a on se neovládne. Přišla až k němu a položila mu svoje ruce na jeho hruď, která se rychle zvedala a zase klesala. ,,Mohu vám zaručit že kdykoliv si usmyslíte že mě chcete, nebudu se bránit. nevím zda je to kouzlo, ale jsem z vás celá nesvá a přeju si aby jste udělal to co včera večer." Po tváři jí tekla slza a ona se k Leonardovi přivonula už úplně. On se na ní dychtivě podíval a pootevřel trochu ústa.

Sophia ho pomalu políbila. On jí nepatrně utřel slzy a pak jí na to místo po kterém se jí proud slané tekutiny řinul jí líbal. Něžně a pomalu.

Takhle jsem to neznala. Poprvé si mě vzal tvrdě, ale hezky a teď? Chce to snad pomalé a něžné?

Sophia se mu ovinula kolem krku a vydechla slastí, kterou jí do těla dával Leonardo.

Nevěděl jsem jak to zastavit, věděl jsem jen že po ní toužím. Čím dál víc. Hodiny se mi zdáli jako roky, roky jako století. Minuty byly delší než noci. Noci bez Sophii se mi zdáli nekonečné a teď, když jí tu držím kolem pasu a líbám jí na krku si nemůžu vynachválit ten krásný pocit.

Leonardo ji vzal za zadek a vyhoupl si jí kolem svého pasu a pak ji pomalu s něžnými polibky donesl na tvrdou dřevěnou podložku. Sophii teď v tuhle chvíli bylo jedno jak tvrdá ta postel je, nebo jestli vůbec leží na nějaké posteli.

,,Dám ti to co chcete." Zašeptal jí do ucha a přitom jí ho laskla. Jemně ho zkousnul a ze Sophii vyšel slastný sten.

,,Oh, ano." Vzdychala znovu a znovu. Leonardo postupoval pomalu z jejího krku až k lemu jejích šatů. Ta jemná látka na jejích ňadrech zakrývala všechno co chtěl vidět. Ale nemohl riskovat že jí někdo uvidí nahou. Kdyby tam někdo přišel a viděl jí nahou, nemohl by ho nechat na živu. Kdyby viděl Sophii nahou někdo jiný než on sám, nezkousnul by to. Ta chvíle kdy patřila jen jemu byla skvělá. Užíval si jí.

Nemohla jsem se nabažit toho jeho těla. Měl sice zbroj a byl plně připravný k boji, ale svoje tělo dokázal ovládat tak nejlépe jak jsem si jen mohla představit. Ani jsem nestihla postřehnout jak se jeho mužství dostalo pryč z jeho zbroje, ale cítila jsem jeho erekci na svém stehně. Sukni jsem měa najednou vyrhnutou a jeho prsty mi putovali po vnitřní straně stehen až k mému středu.

Laskal jsem jí prsty mezi nohama a měl jsem největší chuť jí ochutnat. Byla vlhká a já jsem poznal tu chvíli kdy byla připravená. Sténala mido ucha a když jsem do ní ponořil dva prsty zatajila dech. Začal jsem jimi v ní jemně pohybovat. Sténala čím dál hlasitěji a to mě přivádělo k šílenství.

,,Chci to udělat pomalu, chci si tě užít! Celou!" Zašeptal jí do vlasů a ona na to reagovala jen vzdycháním. Což Leonardovi nejvíce vyhovovalo. ,,Ale dlouho už to nevydržím." Zasténal a vydechl jí do úst. Polibky je tlumili a Leonardo už do ní zasunul svoje mužství. Vzdychli by oba dva, ale jejich ústa měla práci s jazyky.

Když Leonardo zrychlil tempo, Sphia už byla napokraji rozkoše. Dokud Sophia nevyřikla tempo nemírnil. Nakonec i on vyvrcholil a ani ho netrápilo že jeho semeno se usadilo hluboko v Sophiině těle.

Casandra prudce otevřela oči. Zdálo se jí to snad a nebo to byla pravda. Ta vlna vášně co jí včera zalila byla správná a nebo ne? Netušila jestli udělala chybu a nebo ne.

Otočila se a Jack ležel vedle ní. Ani nepostřehla kdy přišel. Ležel na zádech a přikrývku měl stáhlou až po pas. Casandru chvíli zasáhlo když uviděla jeho výborně vypracovanou hruď a do toho jemně zasahující ochlupení. Usmála se. Položila mu hlavu na hruď a jednou rukou ho objala. ,,Děje se něco?" Zeptal se nevrle Jack a stejně jako Casandra ji objal, položil jí ruku na nahý bok a jemně s ní hýbal.

,,Ne. Jen chci chvíli jen tak ležet a..." Nevěděla co má říct.

,,Budu rád." Usmál se Jack a pak už zase tiše usnuli.