Děti s darem magie

1. vzpomínky

V malém dřevěném domku umístěném v korunách stromů se mladá hnědovlasá dívka v černé kápi hádala s dospělým mužem. ,,Nebudu tam chodit !'' vyštěkla znovu dívka. ,,Budeš, máš schopnosti které já nemám, nedokážeš je ovládat a já ti s tím nepomůžu jinak než takhle.'' bránil se muž ,,Navíc potkáš nové přátele...''
,,Ale já žádný nový přátele nechci. Mám se dobře a nijak to měnit nechci !! '' křičela se slzami v očích. ,,A nechci nic slyšet !'' řekl přísně muž ,,Jednou jsem něco řekl a tak to taky bude, Sofie !'' ukončil hádku muž. Sofie se s pláčem rozběhla k oknu a díky svým sovím křídlům vylétla do noci. Až teď začal muž litovat, ale ještě nevěděl že to jeho dcerku jednou zachrání.

Sofie jen levitovala ve vzduchu a občas máchla křídly pro udržení stále výšky, zatímco sledovala nespočet hvězd zářících na překrásné noční obloze. Přemýšlela o tom co jí otec před chvílí řekl. Měl pravdu, skutečně měla dar ovládat stíny a částečně i temnotu ale neuměla kontrolovat jejich moc. Nedokázala si přiznat že musí udělat to co po ní otec chtěl. Její život byl perfektní dokud se její doposud skrývané schopnosti neprojevily úplně. Bylo to přesně 3 měsíce zpět.

Flashback:
Bylo krásné, teplé ráno a Sofie zrovna jedla chleba s máslem. Když dojedla seběhla schody do přízemí, obula si svoje vysoké černé boty a pod pěkným černým pláštěm s kapucí schovala svoje krásná a silná soví křídla. Vyběhla na verandu ze které vedl silný provazový žebřík. Jakmile se ocitla na pevné zemi, zamávala otci na rozloučenou a vyběhla po štěrkové cestě do hlubokého lesa. Po pár minutách se ocitla před velkou budovou její školy. Jakmile vešla dovnitř  přezula se do svých přezuvek a i se svým batohem vběhla do třídy ze které se ozýval ohromný hluk. Jen tak tak si stihla připravit na vyučování které po hlasitém zvuku školního zvonu okamžitě započalo. Zrovna probírali zlomky když se to stalo. Nějaké holky opět schodily Sofiinu židli která za hlasitého smíchu spadla i se Sofii na zem. Náhradní učitelka místo starosti o Sofiino zdraví se dožadovala Sofiina indexu aby jí napsala poznámku za vyrušování v její hodině. A to už bylo na Sofii příliš. Nejprve jen odhalila svá obrovská děsivá křídla. Ovládl jí vztek z křivdy kterou jí spolužáci společně s učitelkou způsobovali. Najednou se ale stalo něco co nikdo nečekal. Ani Sofie. Kolem ní se totiž začalo shromažďovat množství stínů a temnoty. Když celé toto divadélko skončilo Sofie zahalená stíny padnula vyčerpaná k zemi. Vystrašená třída s učitelkou v čele utekla ze třídy do které  po pár minutách vběhla hrstka zdravotníků kteří se o Sofii okamžitě začali starat. Když se probudila seděl u ní její otec a tvářil strašně smutně když ale spatřil že je vzhůru na tváři se mu rozlil zářivý úsměv po kterém následovalo obětí. ,,Jsem tak rád že jsi v pořádku.'' řekl se slzami v očích. Poté Sofii řekl o všem co se stalo jelikož si to      nepamatovala a odvedl si ji domů. Po zbytek školního roku nechodila školy a přes prázdniny si psala s kamarády kteří se jí báli navštívit.
-----------------------------()--------------------------------
Z jejích úvah ji vytrhlo až vzdálené volání otce. Naposledy se podívala na měsíc, sevřela křídla a volným pádem se rychle přibližovala k zemi. Těsně nad terasou lehce přistála a rozběhla se do druhého patra kde si lehla na postel a snažila se usnout. Když ani po dvou hodinách nedokázala usnout začala si hledat zábavu. Nakonec se rozhodla že si přečte knížku o liškách a vlcích, kterou dostala minulý rok k narozeninám. Byla zajímavá ale nakonec u ní jako u všech knížek usnula.