|SOURBEL|

/2/

Má starší sestra Coley pozvala Jouse k nám na rodinný oběd. Takže nebudu její přeslazené úsměvy trpět jen u koní, ale i u nás doma.
„Tak jak ti chutnalo Jou?" zeptala se má mamka, která byla celou dobu nervózní. Jakoby Jouse byla nějaký kritik. „Nic lepšího jsem v životě nejedla, opravdu vám moc děkuji, bylo to vyynikajicí." zamrkala Jouse. Máma se na ni vděčně usmála a začala odnášet ze stolu. Táta se tohohle obědu naštěstí vůbec neúčastnil. Určitě by zase vytahoval nějaké vtípky ze svého dětství a to by bylo ještě trapnější než jak se to vyvinulo bez něj.
„Tak nás s Bel napadlo, že bych u vás přespala. Tedy jen pokud to nevadí." zalhala Jouse a já jsem zalapala po dechu. Co si to vymýšlí? Já tady s ní noc trávit nebudu. To ani náhodou. „Samozřejmě, že nám to nevadí. Právě naopak, že Coley?"odvětila máma. Ještě víc jsem vyvalila oči až jsem měla pocit, že mi vypadnou.
„Jasně! Bude to bezva, pustíme si nějaký film, uděláme popcorn... to bude skvělý!"zajásala Coley.
Několikrát jsem otevřela a zavřela pusu, ale ani jednou z ní nic nevyšlo. Jouse se omluvila, že už musí, ale že se večer vrátí. Bohužel. Popadla kabát a v místnosti po ní zůstala jen přeslazená vůně jejího parfému.

Zrovna jsem Sourovi zapínala sedlo, když vtom přišla k Sourovu boxu Jouse, v ruce kočku. Sour se panicky bojí koček, takže ikdyž je to normálně krásně poslušný hřebec, když vidí to malé stvoření, splaší se. Rychle jsem rukama Jouse naznačila ať jde s tou kočkou pryč, jenomže ona se jen škodolibě usmívala. Zavrčela jsem a chytla Soura na vodítko. Nechtěla jsem opravovat prokopnutý box, takže bude lepší, když se od Jouse vzdálíme. Co jsem jí kdy udělala, že mi musí dělat takové naschvály? Když už jsem Soura přivázala k místu, kde se myjí koně, Jouse si tiše odfrkla a pustila kočku na zem. Nerada bych sledovala jak ji splašený Sour zašlápne, takže jsem si přidřepla a rozpřáhla své ruce co nejvíce to šlo. Jenže kočka mi podběhla pod rukama a vběhla přímo k Sourovi. A pak už se to všechno seběhlo hrozně rychle a zmateně. Sour sebou začal trhat, řehtal a dováděl a to jen kvůli jedné kočce. Rychle jsem vystřelila směrem k němu, chytla jsem ho za vodítko a snažila se ho nějakým způsobem uklidnit. Kočka už dávno utekla a Soura se mi po chvíli povedlo utišit. Předklonila jsem se a ztěžka oddychovala. Když jsem se konečně vzpamatovala, všimla jsem si Jouse, jak se škodolibě usmívá. Hned jak si všimla, že se na ní dívám, nasadila vyděšený výraz a ustaraně řekla:„Promiň, měla jsi mi říct, že se Sour bojí...koťat." V očích jí jiskřilo pobavení a škodolibost.

„Popcorn máme, džusy taky,..."Coley neustále kontrolovala jestli máme všeho dostatek, aby se Jouse u nás měla skvěle, samozřejmě. Ještě pořad vstřebávám to, jak mi naschvál splašila Soura. Takže nevím jak to tu s ní přežiju.
„Bello, pojď už! Jouse potřebuje pomoct s taškama!"máma na mě hulákala jako na nějakého sluhu. Vstala jsem z postele, ikdyž nedobrovolně a pomalu jsem se vláčela po schodech dolů. Jouse už stála v chodbě, když mamka a Cole nosily její věci z auta. Samozřejmě. Ona by nikdy nehnula ani prstem, když to za ni může udělat někdo jiný. „Jé ahoj Bel. Kde tady máte koupelnu? Ráda bych se trošku zkrášlila po tak namáhavé cestě."zamrkala řasama Jouse. Ukázala jsem jí cestu ke koupelně a vydala jsem se na pomoc sestře a mámě. Cole se na mě jen jiskřivě usmála, když jsem se zamračila na hromadu věcí, které si Jouse přivezla s sebou.

„Pustíme si nějaký film?"pronesla Jouse. Cole donesla několik filmů, které celé odpoledne pečlivě vybírala. „A nemáte Netflix?" Pípla Jouse, zřejmě nespokojená s výběrem, který měla k dispozici. „Jestli se chceš dívat na nějaké seriály, nemusela jsi sem vůbec chodit."nevydržela jsem už to. Jouse zalapala po dechu:„Já myslela, že mě tu chceš. Ale jestli překážím, klidně odjedu. Ikdyž mi to trhá srdce." Přehnaně stahovala rty a dělala, že se rozbrečí. Coley jí to samozřejmě spolkla:„Jasně, že tě tu chce. Tak se nemusímě na nic dívat, stejně už jsem docela unavená, co kdybychom šly spát?" „Tak jo. Ale nikde jsem neviděla pokoj pro hosty. Na gauči spát nehodlám."zdůraznila Jouse. „Můžeš spát u mě. Mám širokou postel."navrhla Cole. Jouse souhlasila a odkradla se do koupelny, kde strávila nejméně hodinu. „No konečně."zamumlala jsem když jsem procházela kolem ní. Jen mě probodla pohledem a vykračovala si to v sametovém pyžamu za Coley.

Nemohla jsem vůbec spát. Cole a Jouse si asi do tří do rána pouštěly písničky a jedna stěna, která nás dělila, to bohužel nijak neztlumila. Přimáčkla jsem si polštář více k uším a po chvíli se mi konečně povedlo usnout.

„Hej. Posuň se trochu."sykl na mě někdo v tmavém pokoji. Ospale jsem zamručela, přetočila se na druhý bok a snila jsem dál. Ale někdo mi zatřesl ramenem. „Myslím to vážně. Coley má strašně kousavé povlečení. Tak mě pusť k sobě!" Teď už jsem moc dobře rozeznala, kdo to je. A jelikož jsem byla stále rozespalá a chtěla jsem ještě chvíli spát, přitiskla jsem se na kraj mé široké postele a Jouse se rozvalila na většinu postele. Kdybych jí neustoupila, nepsala bych vůbec, protože by mi vřískala do ucha až do rána.