|SOURBEL|

/4/

Seběhla jsem schody, rychle si namazala toast s džemem a už jsem utíkala na ranč, když jsem uslyšela Coley: „...ale ona už vyráží! To nestihneš, cesta jí trvá zhruba deset minut a to nemáš šanci stihnout! Počkej, pokusím se ji zdržet..." S někým telefonovala a nepochybně se s někým bavila o mně. Ještě jsem zrychlila s obouváním bot a pátrala jsem po klíčích, když jsem si vzpomněla, že jsem je nechala ve své tašce, která leží v pokoji. Zavrčela jsem, skopla boty a vyřítila jsem se do schodů. „Zastav! Vždyť mě sejmeš. Kam tak spěcháš Bel?" Bylo pozdě. Cole se mi postavila do cesty. „Zdovolením" zamumlala jsem a prodrala se kolem Coley. Ta vyskočila za mnou a znemožnila mi vstup do mého pokoje. „No tak Cole co to děláš? To nemůžu ani k sobě do pokoje nebo co? Pusť mě!" Ale ona se ani nehla. Fakt nechápu co se děje, ani proč mě má zdržet. „Coley myslím to vážně. Proč mě musíš zdržovat? Copak ti Jouse něco nakukala? Uhni." Cole ztvrdl výraz a neochotně mi uvolnila cestu. „Nechci tě zdržovat. Špatně sis to vyložila. A Jou s tím nemá co dělat." odvětila suše. Nezabývala jsem se tím a pádila jsem do stáje, aby Jouse nic nevyvedla.
„...ale já Sparka nechci! Není dost dobrý a-"zarazila se Jouse když jsem vstoupila. Celá udychaná jsem vrazila do šatny, převlékla se a vydala se do Sourova boxu. Ten byl ale prázdný. Což bylo neobvyklé, protože ve výběhu bývá až odpoledne. Popadla jsem vodítko a kráčela jsem k výběhu, kde Sour býval. Ale nikdo v něm nebyl. Rozhlédla jsem se a uviděla ho ve výběhu o několik metrů dál. Zvláštní, nemáme tu tolik koní a každý má stanovený vlastní výběh. Více jsem nad tím nepřemýšlela a vyšla jsem k Sourovi. Ten se ke mně rozběhl a hledal něco k snědku. Zasmála jsem se když mi začal oždibovat ruce a už jsem ho vedla k boxu.

„Nepojedem na vyjížďku?" prohodila Jouse. Co se jí stalo? „ Nemám sedlo" odsekla jsem, musela bych si půjčovat místní staré ošoupané sedlo. „Mám náhradní. Je sice starší, ale funguje pořád stejně." pokrčila Jouse rameny. Je to zvláštní, ale...chovala se...mile? Ne, hloupost. Ale neviděla jsem na ní nic jiného než náklonnost. Asi si to uvědomila a hned přešla ke své klasické masce plné zloby a ironičtosti. Ale na vyjížďku jsem jet chtěla, ne sice s Jouse ale i tak. „Tak jo" vydechla jsem. Jouse se pro sebe usmála, ale neviděla jsem v tom žádnou přátelskost. „To sedlo je vzadu v sedlovně" pronesla. Aha, takže žádná změna. Prošla jsem kolem ní a došla jsem do sedlovny. Jousiny věci šly poznat jednoduše, protože nad háčkem na podsedlovky visel třpytivý nápis Jouse Glase Forder. Popadla jsem její náhradní sedlo a přesunula se ke svým věcem. Rozhodla jsem se pro žlutou podsedlovku, ladící čabraku, obyčejné černé kamaše a uzdečku s mexickým nánosníkem. Perfektní letní "outfit" pro Soura. Se všemi věcmi jsem došla zpět k boxu a vyčistila jsem Soura.
Jouse čistila Sparka a u toho někomu volala;...jasně, dneska další část, ale kdy už mě necháš na pokoji? Mám toho plné zuby, nebaví mě to!" Zněla zoufale a úplně na dně. Rychle jsem odvrátila pohled, aby si mě nevšimla a věnovala jsem se zapínání podbřišníku.

„Ahoj Less, máš odpoledne čas? Potřebuju se stavit v obchodě pro pár věcí. No jasně, ke koním....jo? Tak ve dvě v Jump&Run? Dobře, ahoj." volala jsem Lessi. Měla jsem ještě spoustu času jelikož Jouse ještě zápasila s naužděním. Odvedla jsem Toly do výběhu a nasedla na Soura. Žlutá hezky kontrastovala s jeho černou srstí.
Jouse došla ve značkových rajtkách a vyhoupla se na Sparka. „Kam pojedeme?" zajímá se Jouse. „Potřebuju ke mně domů, abych si vzala nějaké věci, tak bychom mohly tam?" navrhla jsem. „Mhm...proč ne, že?" usmála se až ukázala své vybělené zuby. Pobídla jsem Soura a ten radostně vykročil směrem na louku. Založila jsem levou nohu a Sour nacválal. Spark cválal se stejnou lehkostí jako Sour a pohazoval hřívou. „Zastav!"zavřeštěla zničehonic Jouse a prudce Sparka přinutila zastavit. Zaklonila jsem se v sedle a mírně přitáhla otěže a Sour zastavil. „Děje se něco?" zeptala jsem se když jsem zahlédla ten Jousin pohled, který nasadila vždy když si hrála na chudinku . „Spark je dneska neovladatelný. A jestli mám jet dál, tak na něm ne! Co kdyby mě shodil?!" zalapala Jouse po dechu. „Nezdálo se mi to takové jaké říkáš, ale jestli chceš, můžeš chvíli jet na Sourovi." nemělo cenu se s ní hádat nebo odbočovat, když bylo jasné co ode mě chce. „To bys udělala?" Dělala jakože to nečekala a seskočila ze Sparka. Sesedla jsem ze Soura, poplácala ho po krku a vyhoupla se na Sparka. Jouse si vzala Soura a vyjely jsme krokem. Spark se nezdál nijak přehnaně energický. Byl to hodný kůň a ani dneska tomu nebylo jinak. Nechápu proč si Jouse vymýšlí, ale taky se ráda projedu na Sparkovi. Nacválala jsem stejně lehce jako předtím.

Doklusali jsme před můj dům. Seskočila jsem ze Sparka a utíkala jsem do svého pokoje, abych nenechala Jouse dlouho čekat. Zdála se mi během posledního úseku cesty vcelku milá. Popadla jsem batoh, kam jsem hodila peněženku, mikinu a kosmetickou taštičku a už jsem se chtěla vrátit, když zaslechnu Coley:„...stihla jsi to? Páni!Jestli to slyšela, bude to už jen chvíle..." zamračila jsem se. O čem to mluví? Nepochybně to říká Jouse, ale co to znamená? Už jsem se tím nezaobírala, hodila jsem si tašku na záda a došla jsem k Sourovi. Jouse tu nebyla. Ale Spark tu stál, takže Jouse musela být ještě uvnitř. Vyhoupla jsem se na Soura a předpokládala jsem, že už Jouse zvládne na Sparkovi jet. Jouse přišla s láhví džusu v ruce a posadila se na schod před domem. „Už je pozdě, musíme jet." Připomněla jsme jí, protože jsem měla domluvený sraz s Lessi. Jouse pokrčila rameny jakože ji to nezajímá a tak jsem se rozhodla, že na ni čekat nebudu. Pobídla jsem Soura a už jsme klusali pryč od Sparka a Jouse ke stáji.