Králíci

38 1 1
                                    

Barevný podzim.
,,Kripl"
zamumlám pro sebe, když sem věším bílou samici za zadní nohy.
Krvavá frnda, je to jasný, uhnal ji.
Tiše si prozpěvuji neznámý song.
Přitom pomalu obřezávám kůži na sněhobílých zadních. Hezky hned za kloubkem, ne moc hluboko, ať nepoškodím sval.
Jen, co mám kůži povolenou a na prsty se mi začínají lepit bílé chlupy, musím se do toho pořádně opřít.
Dá to práci.

Když dorazím k rozkroku, vecpu svoje prsty mezi kluzkou kůži a mrtvolnou hmotu, jakou představuje letos tří letá samice. A šmik, jedním tahem ji odprostím. To se mi povedlo. Vzhůru ze zadu, na tlustý hřbet, ale nejdřív musím vyprostit ocásek.
Nahoře zakokrhal kohout. Je po páté hodině a venku už je skoro úplně tmavo. Hloupý kohout.
Pevně zatáhnu za kůži a pozoruju vyjíždějící břicho a hrudník. Pomalu, jen pomalu, nechci přeci králíka přetrhnout.
Dá to práci.
Jo.
Pes očekává, že z toho něco kápne i pro něj. Očka nastavená, huba lehce otevřená, připravena pohltit cokoliv ji upustím.
Pomalu ale jistě, jak také jinak, se dostávám k předním nohám. Opatrně obřezávám nejprve krk, pak vytahuju ze zbytku bezvládné kůže nejprve levou a pak pravou nohu přední.
Zlomit a přeříznout v kloubu. To je taky dost pracné, zejména kvůli neuchopitelnosti tuku a taky pokud se netrefíte.
Odkopnu psa na stranu, málem sem mu uřízla nos, když se mi králičí tělo jako za mlada vysmeklo z pod dlaní. To by mi tak scházelo, jet na veterinu.
Jen co se rozdělím přední a kůži, dostane pes kus tuku.

A hlava na konec stahování.
Dá to práci.
Opratrně, kousek po kousku osvobozovat. Revoluce králíkům.
Uši si musí člověk chytit a jemně odřezat, ať zbydou jen dírky, u očí je zas potřeba odřezat i víčka.
Posledních pár šmiků svrchu a pod bradou a chlupatá kůže padá do kolečka. Vytřu ji zrak, napadá mě, když se ji palec cpu pod pravé oko před levým, doslova, když utrhnu poslední nitku spojující bulvu s lebkou.
Povedená práce.
Očistím nůž.

Zadní nohy roztáhnu co nejvíc od sebe, ať mám lepší přístup, až budu vyloupávat střeva. Přidržím si kůži mezi dvěma prsty a jemně táhnu řez přes celý hrudník, než na mě začnou vypadávat střeva.
Prostě je tahám ven.
Padají přímo do chřtánu psa. Aspoň se mi to líp vytahává.
Hlavně je neprasknout. Do klubka střev, žaludku a podobných nelichotin se připletla i děloha. Promnu její bílou blánu mezi prsty a přejedu po fialových válečcích na jejím okraji.
Těhotná byla asi tak týden.
Nechávám ji se zbytkem pro psa, dobrou chuť.
U jater se ani neobtěžuju vyříznout žluč, pes to stejnak neřeší. Ale že měla játra hezká.
Zámořím prsty hlouběji a vyhmátnu plíce a srdce.
Nalité krví, celé červené. Fakt ji uhnal, puberťák.
Zadní packy uvolňuji od zbytku.
To dá fakt hodně práci.
Hebké pacičky.
Dobrou chuť, pse.

KuchnyKde žijí příběhy. Začni objevovat