Sen

228 12 0
                                    

M:už bys měla jít spát.
Pohladil mě po vlasech.
A:Jo Jo půjdu.
M:já už půjdu ahoj.
A:Marcusi.
M:ano?
A:mohl bys zůstat?
M:pokud ti to nebude vadit.
A:vůbec.
M:tak jdu do vedlejšího pokoje.
A:tak Jo. A děkuju.
M:pro tebe cokoliv princezno.
On mi řekl princezno? Už to asi tak bude pako. A Jo moje svědomí zase chytrý.
M:a kdyby cokoliv přijd a vzbud mě ano?
A:proč bych tě budila.
M:i při sebemenší prkotině mě vzbud. Ano? Jsem tu pro tebe.
A:děkuju ti opravdu.
Odešel a já usla. Zdál se my sen
Sen:
Vzbudím se a jdu vzbudit Marcuse. Vyšla jsem z pokoje a šla do vedlejšího pokoje. Otevřela jsem dveře a Marcus ležel na posteli a kolem něj krev. "Néééé Macu!!"  Zakřičela jsem. Klekla jsem si k němu a chytla ho za ruku. "Miluju tě Marcusi" běžela jsem do pokoje abych zavolala Tinusovi ale viděla jsem tam zprávu od Lea. "Už máš po klukovi " ten hajzl mi zabil člověka kterěho jsem milovala.

Vzbudila jsem se a běžela se kouknout k Macovi. Přišla jsem do pokoje a byl v pohodě. Uff. Šla jsem ho přikrýt. Protože měl deku na zemi. Jěště jsem ho jemně pohladila po tváři. On se ale probral. Otočil se na mě a já na něj koukla omluvným pohledem i když v té tmě mě asi neviděl.
M:copak se děje??
A:to-to neřeš.
M:musím vědět co mojí princeznu trápí. Pojď sem.
Poklepal na místo vedle sebe a já si přisedla.
A:tak. Zdál se mi sen že jsem tě šla vzbudit ale ty jsi tady byl v kaluži krve a pak jsem šla pro mobil a tam zpráva od Lea naznačující že tě zabil.
Rozbrečela jsem se.
M:lehni si.
Lehla jsem si teda a zavřela oči.
M:tobě by vadilo kdyby mě zabil?
A:ano záleží mi na tobě.
Otevřela jsem oči a zakoukala jsem se do těch jeho. Sice byla tma ale i tak byli hezký.
M:mám tě rád princezno.
Já se usmála a pak usla.
Ráno mě budí lehká pusa do vlasů.
A:co se děje ?
M:Zalehla jsi mě
Upss ležela jsem na něm. Né že by se mi to nelíbilo...co zase plácám.
A:promiň
M:v pohodě.
Už bylo ráno svítilo sluníčko. Musela jsem na nákup neměla jsem tu nic.
A:kde máte nejbližší obchod??
M:já půjdu s tebou
A:to nemusíš. Opravdu.
M:já půjdu rád. Jen se skočím domů převléct.
A:tak Jo.
Převlékla jsem se vzala jsem si džíny a crop top. Ustlala jsem obě postele a sešla schody. Vyšla jsem ven a čekala na Maca. Přišel během  chvíle.
M:jdeme?
A:ano.
Cestou panovalo ticho. Už jsme před obchodem.
M:tak jsme tu.
F:Marcusi můžu se s tebou vyfotit?
M:jasně
Přiběhla tam jedna holčička. Marcus se s ni vyfotil a ona u něco pošeptala a on řekl bohužel ne. Ta malinká odběhla a mi šli dovnitř. Nakoupila jsem něco. Měli jsme tři tašky.
M:počkej.
Vytáhl mobil z kapsy a volal.
M:cěkej tady přijede pro nás řidič.
A:vždyt můžem jít pěšky.
M:ale ne
A:co ti říkala ta holčička?
M:nic
A:řekni mi to.
M:to je naše tajemství
Mrkl na mě. Udělala jsem naštvanou popadla dvě tašky a šla domů. Po pár metrech mě doběhl i s poslední taškou.
M:ti to řeknu až doma.
A:tak Jo
Došli jsme ti pěšky. Mac zavolal řidiči že nemusí jezdit. Byly jsme už u mě a já odemkla. Šli jsme do kuchyně a vyndaly nákup do lednice a skříněk. Kdo sakra teď zvoní?

My best boy (cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat