Noční můry [SPN-FF]

Prolog- Kuchyně

,,...A pak se holčička v rudém šatu otočila a nechala spadlého vlka skučet v hluboké studně." Ozval se úsměvavý hlas ženy a zavření dětské knížky. Odložila ji, natáhla ruku a pohladila ležící holčičku po blonďatých vláscích.
,,Tak co, už půjdeme spát?" Optala se své dcerky příjemným hlasem, zatím co jí jemně laskala vlásky.
,,Já ještě nechci... mami, přečti mi ještě, prosím!" Domáhala se holčička o další příběh a energeticky se posadila. Matka si unaveně povzdychla a jen odkývla, ,,Už ne, zlatíčko. Pohádek už bylo dost."
,,Ale no tak, mami! Jen jednu, poslední..." Hlásek zaškemral.
Matka se na ní jen s vráskou na čele zamračila, pak ale povolila a pohladila jí po tváři. Vzala do ruky dětskou knížku a protočila oči v sloup. ,,Dobrá, ale jenom jednu!" Zdůraznila matka a když se dcerka pousmála, postavila se a přešla k poličce pro další knížku.
Trvalo to jen chvíli, než dívenka úplně usla. Matka ji nechala schoulenou s plyšáčkem v postýlce a s rožnutím nočního světla odešla z dětského pokojíku. Dveře jen přivřela, kdyby náhodou.
Žena se rozešla po schodech dolů, až ke směru kuchyně. Odložila cestou na stolek dětskou knížku a když přišla ke kuchyňské lince, napustila si do skleničky vodu a napila se. Oddychla si.
Konečně měla čas sama na sebe. Unavená se opřela o linku a zavřela oči. Oddychovala. Zaposlouchala se do kapek narážejících do okenních skel. Uklidňovalo jí to a měla dokonce pocit, jako by tam právě byla sama. Napila se skleničky, kterou pak položila opatrně na kuchyňskou linku. Narovnala se a trochu se usmála. S vykročenou nohou se otočila a už měla namířeno ke schodům, avšak...Třísk!
Ozvalo se roztříštění skleněné skleničky. Matka se hned polekaně zastavila a chytla se za srdce, ,,proboha!" Zanádavala. Otočila se rychle na skleničku. Zmateně jen koukala na střepy na zemi. ,,Co to bylo...?" Optala se sama sebe, i když věděla, že se odpovědi nedočká. Rychle se rozhodla střepy uklidit. Shýbla se pro střepy, opatrně je vzala do rukou a aniž by je zkontrolovala, tak je hodila do koše.
Matka trochu vystrašeně vstala, narovnala se a promnula si oči. ,,Asi jsem jí jen špatně položila...to se stává Kelly, jen klid..." Zřejmě se sama chtěla uklidnit.
,,Ano...To se stává, Kelly."

V kuchyni se náhle ozval křik, všechny skříňky se dokořán otevřely a nádobí v nich se všechno rozletělo. Ozývaly se bolestné křiky, skučející zvuky bolesti, roztřísknutí skla a porcelánu, jejichž hlasitý zvuk by probudil i mrtvého. Jediné, co zůstalo na svém místě, byla dětská knížka položená na stolku, potřísněná krví.
Pak to přestalo. Byl už znova ten božský klid, přerušovaný poprchávajícím deštěm.