Úchylárny Osudu (18+)

~1~

Zkrátka a jednoduše, bavím se úchylnými jedinci se kterými píšu knihy

A čas od času dostaneme chuť na nějaké úchylné RPG

Tudíž v této knize budu prakticky vzato psát Cybertronské porno xD které jsme někdy hráli v RPGčku

Takže to brzy bude většinou za postavy který dotyčný člověk "ovládá" někdy OCs někdy reálný

Je to jen stupidní fanfikce pro úchylné fandy 00

_____________________________________________

Info o postavách

- Optimus - @já

- Andromeda - moje OC (Optimova přítelkyně)

- Rina - moje OC (Optimova dcera)

- Megatron - Transformator_420 (Optimův bratr)

- Graves - GravesGromel (Optimův strýc)

____________________________________

Rozhodl jsem  se s Andromedou jít spát, byl už večer a mě celkem vrtalo hlavou co Megatron Rinu učil.

Lehl jsem si na postel a koukal do stropu, pak jsem se zeptal Andromedy, opět na Megatrona a Rinu. Prostě mi to vrtá hlavou.

Andromeda řekla ať to neřeším, nic strašného to být prý nemůže.

Andromeda se překulila na mou stranu postele a přitulila se ke mě. Objal jsem ji pevně rukama a držel u sebe.

Andromeda mě začala líbat a já jí hned podlehl. Byly to dlouhé a vášnivé polibky. Začal jsem pomalu postupovat z jejích úst až na její půvabný krček.

***pohled Andromedy***

Začal mě na krku jemně líbat. Pokračoval níž a pak se vrátil k mým ústům. Mezi tím jsem mu jezdila konečky prstů po hrudi.

Po chvíli dlouhých polibcích jsem si na něj sedla,ale pořád jsem ho líbala. Byl to úžasný pocit ho mít zas po dlouhé době u sebe. Ještě před válkou to bylo naposled, co jsme se mazlili.

Po dlouhém přemlouvání jsem si na něj lehla a políbila ho. Do toho polibku jsem vložila veškeré svoje city, které jsem v sobě držela celou válku a nemohla je vydat na povrch.

Chvíli na to si on sedl na mně. Oba jsme si to velice užívali. Určitě musel vidět v mích očích jenom chtíč, protože jsem v tu chvíli na nic jiného nemyslela.

Začal líbat každý kousek mého plechu, byl opatrný ale něžný. Když se ode mně odtáhl, lehl si vedle mě a já mu položila hlavu na jeho hruď.

Než jsme usnuli hladil mě jemně po zádech.

...

***můj pohled***

Ráno mě probudil nepříjemný zvuk ranního budíku, jenž má budit Rinu. Vůbec se mi nechtělo ven a Andromeda ještě spala. Budík jsem vypnul a znovu usnul.

***Gravsův pohled***

Nastalo ráno, vydal jsem se do Krašuru promluvit si s Mentorem. Dohodli jsme se na výběru do letošního Grentprič. Pak jsem vyrazil za Sonym, jenž zapisuje směny u policie. Očekávám že sem Optimus přijde, protože vždycky když je na Cybertronu tak sem chodí.

O tři hodiny později...

Bude poledne, to je divný, kde zas je? Vždycky když zmizí tak je v tom nějaký problém.

Řekl jsem Sonymu ať mi najde jeho polohu. Sony mi oznámil že je u sebe doma. Tak to moment... jak to že je doma. To je takovej lenoch! Já si tam za ním zajdu, za dva cykly nejpozději ho tu potřebuju.

Přišel jsem před jejich dům. Bylo zamčeno, zazvonil jsem a nikdo nepřišel. Na štěstí a díky Primusovi mám přístup všude a ke všemu, takže mě zámek pustil dovnitř.

Dole je mrtvo, to si dělá srandu že ještě spí...

Šel jsem nahoru a zastavil se před místností kde mají ložnici.

Otevřel jsem si vešel jsem dovnitř a co jsem spatřil... No první myšlenky co se mi prohnali hlavou jsem radši rychle zahodil. On fakt ještě spí, to si dělá srandu! Zabušil jsem na zeď, aby se probudili oba.

***můj pohled***

Rychle jsem se vzbudil po ranách co jsem zaslechl. Podíval jsem se před sebe a spatřil Gravese.

Rázem mi spadl úsměv. Z jeho pohledu se dalo vyčíst že něco není v pořádku.

Hned za ním přiletěla Rina, stoupla si vedle něj a Koukala na nás s otevřenou pusou do kořán.

Andromeda mi furt ležela hlavou na hrudi a začala něco mumlat. Pak mě obejmula a zamumla ať jdu ještě spát.

Graves: ,,Nekoukej na mě jako na vraha a mazej z tý postele."

Rina: ,,To si děláš srandu?"

Graves: ,,Máš tři nanokliky na to vypadnout z téhle místnosti, jinak tě odtáhnu sám."

Andromeda se vzbudila a viděla Gravese s Rinou. Nejdřív se na oba podívala jako na masové vrahy a pak se začala smát. Zklidnila se, překulila se na svou půlku postele a šla znova spát.

Já zůstal nehnutě sedět, smím stále stejným výrazem na Gravese.

Graves začal na ruce počítat nanokliky.

Já: ,,Já,já....já za nic nemůžu."

Graves: ,,Já jsem něco řekl."

Já: ,,Jo, já už jdu."