Jeff

44 3 0
                                    

Slyšel jsem zvuk, který všichni nesnáší. Budík.
Otevřel jsem svoje unavené oči a vypnul budík, který mám v mobilu. Když jsem vypnul budík hlasitě jsem si povzdechl a znovu jsem položil hlavu na polštář. Je to tady. První školní den.

Vstal jsem a šel do koupelny se vysprchovat a udělat že sebe trochu člověka. Po sprše jsem si vybral černý kalhoty, bílé tričko a černou mikinu se zipem. Potom jsem si vzal moje boty Converse. Šel jsem dolů po schodech do kuchyně. Viděl jsem mojí mamku, která mi dala na stůl snídani. Palačinky s javorovým sirupem. Moje mamka ví co miluju.

"Dobré ráno Jeffrey. Jak ses vyspal?" zeptala se mamka mile
"Jo... šlo to." řekl jsem a sednul jsem si ke stolu.
"V kolik jsi šel spát?"
"Kolem půlnoci." odpověděl jsem a začal jíst snídani.
Mamka jenom zakroutila hlavou a zavolala na Lucy. Po chvíli Lucy přišla celá natěšená.
"Těším se mami! Nemohu se dočkat, až jsi najdu kamarády!" řekla nadšeně Lucy.
Kde bere tu energii a radost? Jenom jsem hodil oči v sloup a jedl jsem dál.
"To jsem ráda Lucy." řekla mamka a dala jí snídani.
"Aspoň já projevuji radost narozdíl od někoho." řekla a zvedla nos nahoru.
Jo moje malá sestra umí být taková.
"Chceš aby tvoje hlava skončila v talíři?" řekl jsem a ani jsem se na ní nekoukl.
"Ne..."
"Tak buď zticha."
Slyšel jsem, jak dělá svoje "Hm!", když je naštvaná a nebo uražená. Mamka zase zakroutila hlavou a jedla snídani.

Tak a je to tady. Forks High School. Úplně jak ve filmu. Seděl jsem v autě a koukal po okolí. Viděl jsem tolik lidí v mém věku. Aby taky ne, když je to škola...
"Nemám jít s tebou Jeffrey?" ptala se mamka.
Proboha jen to ne! Ne, že se cejtím jako kdybych šel na popravu, ale aby šla se mnou mamka.
"Ne díky mami. Zvládnu to. Čau doma." řekl jsem a vylezl z auta.
"Dobrá zlato. Užij si první školní den." řekla s úsměvem a odjela pryč.
Když jsem šel po parkovišti cítil jsem, jak všechny oči jsou na mně. Jako kdybych to neříkal. Jako predátor, který kouká na svojí kořist.

"Pozor!!!" zařval jeden klučičí hlas.
Otočil jsem hlavu a viděl, jak ke mně míří basketbalový míč. Jenom jsem natáhnul ruce a chytnul jsem míč. Pak ke mně přiběhli dva kluci mého věku.
"Ty vole. Jsi v pohodě?" ptal se ten, který na mě předtím zakřičel.
"Jo jsem." odpověděl jsem a dal jim míč.
Oba dva jsou tmavší pleti a mají na tvářích pihy. Měli oba stejnou barvu vlasů tmavě hnědou a podobný krátký účes jako já. Oba měli každé oko jiné. Jeden měl v pravém oku tmavě hnědou a v levém zelenou a ten druhý obráceně. Na sobě měli černé kalhoty, bílé tričko a mikinu se znakem školy a měli černé Vans boty. Hádám na 100%, že to jsou dvojčata.

"Ty vole to se mi ulevilo." řekl ten, který má obráceně barvu očí "Ty jsi novej, že? Já jsem Kevin Smith a tohle je můj brácha Keith." pokračoval.
"Čau." řekl Keith.
"Ano jsem ten novej. Jsem Jeff Foster" odpověděl jsem.
"No vítáme tě u nás." řekl Keith "Pojď s náma. Ukážeme ti kousek školy, než začně hodina. A odkud jseš?" pokračovali a šli jsme do budovy.
"Jsem z Bostnu. A vy dva jste dvojčata?" ptal jsem se, když jsme byli na chodbě.
Kevin a Keith se zasmáli a zakroutili hlavou. Aha tak to nejsou dvojčata.
"Ne. Keith je o rok mladší, než já ale neboj spousta lidí si myslí, že jsme dvojčata." řekl Kevin.
"Naše mamka s tátou nemohly uvěřit vlastním očí, že jsme tak podobný. Máš taky sourozence?" ptal se Keith.
"Mladší sestru. Někdy mi leze na nervy." odpověděl jsem.

Zásmály se. Zatím nejsou špatný. Doufám, že budu mít aspoň je za kámoše. Pak se najednou kluci zastavili.
"Bacha princezna jde." řekl Kevin a koukl se za mě.
"Kdo?" ptal jsem se a kouknul za mě.
Byla tam skupinka holek, který měly bílou halenku s červenou mašlí. Potom červenou kostkovanou sukni. Černý nadkolenky a černé boty s malým podpatkem. Hned uprostřed byla dívka, která měla černé vlasy v culíku. Měla světlou pleť a zelená oči, které se koukaly na mě. Jako na oběť.
"Tohle je Jane Lorge. Snad nejbohatší holka ve městě." řekl potichu Keith.
"Každý kluk jí chce." promluvil potichu Kevin "Ona je jako lvice."
Jane si přede mě stoupla. Její zelené oči, které sdědila po její namyšlené matce se koukají na moje modré.

Let It BleedKde žijí příběhy. Začni objevovat