You gave me a freedom/Ereri [Pozastaveno]

Mister Pixis and his offer

"Levísku, vstáváme! Ptáčci cvrlikájí, Erwin buzeruje a Hanji má hladíček."

Prosím, a tohle je můj budíček skoro každé ráno. Všimli jste si toho slova 'skoro'? Tato volba slova je odůvodněná. Protože když má službu mě budit Erwin, většinou skončím mokrej. Nic úchylného! Prostě je moc línej být milí a tak vezme první vázu plnou vody a... No však chápeme, ne?

No, zpátky k hladovějící Hanji.

Neochotně jsem tedy vstal, protože opravdu nemám náladu hned po ránu čumět na Erwinovo obočí. I když se pravděpodobně setkáme v kuchyni.

Hodil jsem vražedný pohled na šklebící se čtyřočku a vydal se do koupelny.

Po spáchání ranní hygieny jsem se tedy vydal do společné kuchyně. Tam jsem se ani nerozhlédl a rovnou si to zamířil k rychlo varné konvici. Z poličky si sundal svůj oblíbený černý hrníček s nápisem: 'I'm not bossy, I AM the boss!' a před zalitím vařící vody, jsem dovnitř hodil pytlík černého čaje.

V klidu jsem upíjel čaj, když se z obýváku ozval Erwinův hlas.

"Tsk. Co je zase? Neotravuj hned po ránu nebo už v životě nezasuneš!"

Nejdříve jsem nechápal Erwinův zděšený pohled směřující směrem k oknu, ale pochopil jsem, když jsem tím směrem též upřel pohled. Ach. Chápu.

U okna seděl starší muž s knírkem, ale holou hlavou. Na sobě měl něco mezi oblekem a uniformou. V levé ruce měl štos papírů a v té druhé měl propisku. Asi jsem něco přerušil. Nejdříve si mě pořádně prohlédl a pak svůj pohled stočil zpátky na ty dva retardy.

"Jak jsem řekl, bez třetího zakladatele skupiny tato smlouva neplatí."

Okej? What is happening?!

Pod pohledem všech tří lidí v místnosti jsem se musel otřást.

"Co se podepisuje?"

"Levísku, řekni ano!"

Heh, to znělo jak na mafiánských zásnubách...

"Na co?"

Tentokrát se do toho vložil pan Kníráč.

"Protože vaše skupina je známá i mimo Francii a má víc jak 10 milionů fanoušků, naše společnost se rozhodla vám dát nabídku. Ta zní tak, že bychom udělali něco jak turné, ale s tím, že se v každé zemi zdržíte 6 měsíců. Samozřejmě všechno by bylo placeno a ještě by jste dostávali zaplaceno. Hotel, oblečení a občerstvení, to všechno bude zařízený a zaplacený. Je tu ale samozřejmě možnost vlastního bytu. To by jste ale musel přispívat. A začali bychom Německem. Co vy na to?"

"Mě je to jedno, ale chci vlastní byt. Cena je mi jedno, jen ať je tam klid."

"Samozřejmě. Vše bude. Tady to podepište."

V pozadí se ozvalo Hanjinino šťastné zapištění a Erwina poznámka o tom, že měl pravdu o tom, že to podepíšu.

"Těším se na naši spolupráci. A mimochodem mé jméno je Pixis. Dot Pixis."

Ruku jsem přijal.

"Ackerman. Rivaille Ackerman. Ale to už asi víte."