Prolog

91 9 2
                                    

Temnou ulicí procházela postava zahlalená v kápi, držící v rukou kroutící se uzlíček. Náhodný pozorovatel by si mohl všimnout že se postava neustále ohlíží a ke svému cíly téměř běží. U jednoho malého ošuntělého domku se zastaví  a uzlíček položí před dveře.
„Sbohem malá." Zašeptá a poté se opět ztratí v temnotě.

Severus Snape touhle dobou poklidně večeřel a četl příručku pro pokročilé lektvaristy. Kdyby tehdy neuslyšel ránu přede dveřmi, celá historie by se psala jinak. Ale on ji slyšel a proto vstal od své večeře a pomalými kroky došel před dům, kde málem zakopl o záhadný uzlíček. Opatrně jej rozdělal a nemohl uvěřit svým očím. V uzlíčku spalo půlroční děvčátko, černé jako uhel.
Při pohledu na malou dívku učitel lektvarů pookřál a lehounce se usmál.

„Ty jsi ale otravné děcko. To se dělá?! Rušit slušné lidi při večeři?!" Pronesl káravě ke spící holčičce, kterou následně zanesl do domu.

Od této chvíle měl Severus dle jeho slov, doma malou, nesnesitelnou vítržnici, ale i přesto ji měl nadevše rád.

tichošlápek a Snapeova JiskraKde žijí příběhy. Začni objevovat