1™

206 9 0

od 639281639h

od 639281639h

" Mami, jdu s Jane plavat a vrátím se na večeři! Ahoj!" řekla jsem na rozloučenou, vzala si věci a mobil a vyrazila. Malém bych zapomněla na klíčky od auta. Ty já vždycky zapomenu. Nastoupila jsem do hnědého Fiatu a vyrazila ( samozřejmě s písničkami) na cestu.

" Ahoj Jane!" pozdravila jsem, když jsem ji uviděla stát u pokladny. Otočila se a usmála se. Začala ukazovat na bílou desku. Rozešla jsem se jejím směrem, ale někdo do mě narazil. Spadla jsem a podívala se na dotyčného naštvaným a zároveň překvapeným a zmateným výrazem. Sjela jsem si ho pohledem od hlavy až k patě. Měl zelené oči s nádechem modré, hnědé vlasy a postavu štíhlou a přes tričko, které měl pod rozeplou mikinou se mu rýsovaly břišáky. Ten kluk byl dokonalý.

" Ježíši promiň!" řekl po chvíli hledění a začal mě zvedat že země.

" V pohodě..." řekla jsem a usmála se. Přijala jsem nabídnutou ruku a s menší pomocí vstala.

" Díky." řekla jsem a podívala se do jeho nádherných oči. Jak z romantickýho filmu. Z očního kontaktu nás vyrušil až kluk s nejspíše umělými kadeřemi.

" Jonahu, tak jdeš nebo ne?" zeptal se ho a chytl za rameno. Jmenovaný se otočil a přikývl.

" Ještě jednou promiň..." řekl a spolu s druhým klukem odešel. Za chvíli jsem se vzpamatovala a šla na druhou stranu k Jane.

" Ty vole! Ty nevíš, kdo to byl co?" pokrčila jsem rameny.

" To je jedno, teď zaplať!" rozkázala mi Jane a já poslechla.

" To byl Jonah Marais!" vykřikla skoro přes celou šatnu.

" A?" pořád jsem nechápala kdo to je.

" Víš jak jsem ti pouštěla to video. Are you a beaver? Because deamn! To říkal on!" odpověděla přetékající radostí. Už jsem to pochopila. Začala jsem šílet. Začaly jsme se navzájem uklidňovat a poté odešli do sprch.

" Podívej to je zase on!" pošeptala mi Jane a já se podívala směrem jakým ukazoval její prst. Stál tam s tím klukem s těmi kadeřemi a ještě nějakýma čtyřma klukama. Zrovna se Jonah asi tak se jmenoval chystal skočit šipku. Kluci začali tleskat a já se potichu přidala. Jane dostala záchvat smíchu. Zrovna se vynořil a všiml si mě, jak nad ním skoro slintám a potichu tleskám. Usmál se. Já už měla vážně chuť se zabít. Vyšel z vody a zamířil naším směrem. Dělala jsem, že jo nevidím a chystala se skočit šipku.

" Nezapomeň na propnuté kolena." ozval se hlas za mnou a já se otočila.

" Minule jsi je měla pokrčené." usmál se. Otočila jsem se zpátky a připravila se na skok. Ucítila jsem na zádech něčí ruce a skočila. Pod vodou jsem zpanikařila, protože jsem za sebou uviděla jeho obličej s nafouknutými tvářemi. Musela jsem nahoru. Začala jsem se smát jako blázen. Najednou jsem okolo sebe zaznamenala pohyby. Skočili sem ti kluci. Podívala jsem se na Jane. Pořád tam stála a byla zmatená.

" Pojď do vody!" zařvala jsem na ní a ukazovala na směrem k sobě. Zavrtěla hlavou.

" A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se mě člověk, kvůli kterému jsem skočila šipku chybně.

" Proč?" zeptala jsem se provokativně a usmála se.

" Kdybych tě někde viděl, tak abych na tebe mohl zavolat a jít ven. Třeba..." řekl a poškrábal se na zátylku.

" Emma." odpověděla jsem prostě a čekala na něj, až se mi představí.

" Já jsem Jonah." řekl těsně před tím, než na něj skočila zeshora Jane.

" Ty seš blbá, mohla jsi ho zabít!" řekla jsem nervózně, jakmile se vynořila. Za chvíli se vynořil vedle ní a usmíval se.

" Ty seš o mě bála?" zeptal se a já se dostala do rozpaků.

" Jo..." cítila jsem, jak rudnu.

Je tady první / druhá kapitola. 😂

❤🍉