Always

1. Usměj se Lily!

Deštivé, mrazivé ráno ovládlo celý Londýn. V jednom malém domečku z postele vyskočilo rusovlasé děvčátko.
Hodiny na zdi ukazovaly teprve za deset minut sedm hodin. To ale rusovlasé děvčátko neodradilo.
Dříve když svůj pokoj sdílela se svou sestrou byl pokoj obyčejný.
Tapeta světle hnědá, nábytek z dubového dřeva k tapetě neseděl ale její sestra na něm trvala.
Ve dvou ze čtyř rohů byly postele.
Jedno povlečení bílé bez obrázků či barev.
Druhé vypadalo jako noční obloha.
Bylo výjimečné ne tak prach obyčejné jako to první. Skrývalo tajemství která lidé nikdy nezjistí.
Když děvčátko oslovilo desáté narozeniny dostalo vlastní pokoj.
Ten vypadal kouzelně. Byl kouzelný, magický. Originální a to k děvčátku sedělo.
Právě teď z pokoje vyhýbala v růžovém pyžamu. Vypadala komicky.
Rudé vlasy jí trčely do všech stran.
Zelené oči měla vykulené.
A úsměv se táhl od ucha k uchu.
Z posledního schodu radostně seskočila dolů. Opatrně se vyhla starému klavíru na kterém stály fotky.
Proběhla krátkou chodbou.
Děvčátko nedávalo pozor a vrazilo do své starší sestry.
,,Lilyan!"
Petunie její starší sestra. Byla zcela odlišná.
Vlasy byly rovné a krátce zastřižené.
Navíc tmavě hnědé. Oči jako hořká čokoláda. Nevynikala v ničem.
Neuměla zpívat, malovat, tančit.
Vše co žádala byl skromný život.
Už od narození své mladší sestry žila v jejím stínu. Ať se snažila jak moc chtěla.
,,Omlouvám se Pety."
Rusovláska sklopila oči ke svým bosým nohám.
,,Už jsem ti říkala že si nepřeji aby jsi mi takto říkala Lilyan." pronesla chladně. Jak jinak se měla chovat k čarodějnici. K odporné čarodějnici.
,,Dobře Petunie."
Rusovláska počkala až její sestra zmizí za rohem. Po té se rozběhla.
,, Dobré ráno mami, tati!"
Žena zvedla hlavu od pánve.
Oči měla stejně zelené. Vlasy jako oheň. Postarší muž stále četl noviny.
,, Dobré Lily." usmála se vřele.
Lily Evans. Žijící v Londýně s matkou, otcem a sestrou. Dříve obyčejná dívenka. Než se u ní začali projevovat kouzelnické schopnosti.
,,Přišla už pošta?" zvědavě nakrčila obočí.
,,Ano tady je." poprvé promluvil hnědovlasý muž. Podal dívence dopis.
S nadšením se dala do čtení. A tak se z obyčejné dívky stala žákyně Školy Čar a Kouzel v Bradavicích.

Mezitím v kouzelné vesničce Godrikově dole pobýhal střapatý chlapec po domě.
Na nose mu jen tak tak držely kulaté brýle.
Tmavé vlasy jako by nikdy nepoznaly hřeben.
Oříškové oči mu zářily nadšením.
James Potter.
Hrdý kouzelník a nadšenec do famfrpálu.
,,Mami! Kdy půjdeme do Příčné ulice?" zastavil se u kuchyňského pultu.
,,Hned zítra Jamie." usmála se hnědovlasá žena.
Chlapec odběhl do svého pokoje.
Už v září pozná kouzelnický svět.
Začne hrát famfrpál.
Okouzlí né jednu dívku.
Pozná pravé přátelé.
Tak moc se těšil až se to stane.

A tak to celé začalo. Tak se začal psát příběh o Lily a Jamesovi.