Za Mřížemi zlaté klece

1. Probuzení

"CRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!"
Další jarní ráno. Sluneční paprsky prosvítaly záclonami nedbalého holčičího pokoje. Všude byly ledabyle rozházené kusy oblečení,boty, papíry a učebnice. Na nočním stolku, hned vedle kovové postele, naproti psacímu stolu se židlí, stál světle modrý budík, který zuřivě zvonil. V posteli se rozvalovala břichem dolů holka jménem Nela.
Unaveně zahuhlala do polštáře. Snažila se převalit, ale spadla dolů z postele.

"AU!!Krucinál!!"zaskučela.

Vtom vběhl její otec v zástěře do pokoje. Jmenoval se Jirka Fridrich.

" pořádku!??! Nestalo se ti nic?!?! Nezlomila jsi ruku nebo něco?!?!".

"Neboj jsem v poho."odpověděla unaveně.

Pomohl ji na nohy a zkontroloval ji, ale ta ho hned odsekla:"Jsem v pořádku. Nic mi není!"

"No tak fajn..." povzdechl jsi.

"Oblékni se a přijď dolů do kuchyně, mám pro tebe překvapení!"jásavě křikl, když odcházel z pokoje.

Nela tušila, že se něco děje, když se její otec vrhl do pokoje v ušpiněné zástěře, rukávy vyhrnutými až za lokty a rozcuchanými blonďatými vlasy. On něco kuchtil. Příjemná vůně se začala linout do pokoje. Nela zvedla školní úbor z podlahy a nasadila si ho. Byla to bílá košile, přes který přetáhla světle modrý svetřík se znakem školy a tmavě šedé kalhoty.Vzala jsi tašku a mobil a vydala se do kuchyně, odkud se linula božská vůně.

Kuchyň byla velká a vzdušná. Všechny skříňky byly světlé a jediné co bylo tmavé byla mramorová kuchyňská linka, za kterou táta Jiří vařil.

Vtom momentě to uviděla.

Celý stůl pokrytý talíři s lívanečky, palačinkami, wafflemi,sušenkami, dortíky a dalším úžasným pečením. Vždy se Nela zarážela nad otcovou znalostí pečení. Vždy když jí strýček vyprávěl o jejím tátovy, když byl ještě mladý, říkal, že to byl ten největší nešika na světě, a že VŮBEC neuměl vařit natož péct!

Zatímco Nela se dívala na jídlo, jako by to byl osmý div světa, začal Jirka uklízet kuchyň od toho všeho nepořádku, který způsobil.

"Taksi sedni a dej si, na co máš chuť." vybídl Nelu.

Nela usedla ke stolu a začala si nabírat na svůj talíř jídlo.Všechno bylo tak lahodné, až se málem začala rozplývat, zatímco hltala, co jen šlo. Za tu dobu Jirka už měl vše sklizeno,položil zástěru na židli a posadil se naproti své dceři. Vzal si z každého talíře kus dobroty a začal je hltat stejně jako Nela.

Nojo. Co se dá říct. Dcera jak Otec.

Už bylo půl osmý a Nela se musela vydat do školy. Zvedla se a šla do chodby, kde si obula boty a navlékla bundu. Jirka k ní přispěchal s krabičkou v rukách.

"Neluš! Málem sis zapomněla svačinu." řekl, podávající jí krabičku naplněnou jídlem.

"Díky tati."

"Počkat! Nezapomněla jsi na něco?" okřikl ji, když už otevírala dveře.

"Nojo vlastně!"

Náhle se k němu rozeběhla a objala ho. On ji taky objal. Oba byli šťastný, že mají někoho, s kým mohou trávit čas. Potom co se pustili, dal ji ruce na ramena a zahleďel se do jejích stejně třpytivých, světle modrých očích.

"Buď opatrná prosím." řekl přísně, ale starostlivě.

"Neboj,budu."

Pak se Nela pomalu ztratila v chodbě moderního obytného domu.Jirka si povzdechl. Další den byl sám doma. Se svými vzpomínkami...

Autorská poznámka : řeknu to takhle. Teprve dnes jsem se dostal na svůj Wattpad účet (potom co jsem nevěděla od něj heslo asi dva roky)a protože je tohle poprvé co publikuji, napište mi, jaký je váš názor a napište, jestli mám pokračovat, nebo jestli mám začít něco nového. Díky. :3