Vánoční speciál tří ság ✔️

🎁19.🎁

/Teď se vrátíme trochu do minulosti, konkrétně do minulosti Gracelyn a Eduarda Rosierových. Tak snad se kapitola bude líbit❤️/

Byla tuhá zima, jakou Anglie už dlouho nezažila. Psal se rok 1945 a já, Gracelyn - po dnešku už - Rosierová, jsem se chystala strávit zbytek svého života s mužem, kterého jsem sotva znala.

Před zhruba půl hodinou jsem řekla svému snoubenci - Eduardovi Rosierovi - svoje osudné ano. Nikdy jsem si ho nechtěla vzít, protože mi připadal krutý a jako by snad ve své hrudi měl místo srdce tvrdý kámen.

Jenže jsem bohužel žila v době, kdy jsem neměla na vybranou. Mým jediným životním posláním bylo vzít si kouzelníka z bohaté a čistokrevné rodiny, stát se skutečnou paní domu a porodit mu spoustu dětí. Ačkoliv mě tento neustálý koloběh štval, nemohla jsem proti tomu nic udělat.

Nebo mohla. Jenže já nikdy nebyla natolik odvážná, abych se vzepřela své rodině. Byla jsem vyděšená osmnáctiletá dívka, co nevěděla, co s životem a proto následovala tradici. Popisem mé práci se stalo dodržování přísné etikety a zadržování jakýkoliv emocí.

Postávala jsem v sále, kde se konal večírek na oslavu novomanželů Rosierových. Můj novomanžel seděl u baru se svými přáteli a popíjel svou oblíbenou Brandy a já mezitím zdvořile zdražila všechny hosty.

,,Brácha je prostě nespolečenský hovado, co?" ozvalo se za mnou a já se spěšně otočila. Když jsem spatřila černovlasou dívku, přivřela jsem nechápavě oči. ,,Promiň, že jsem se nepředstavila. Jsem Druella Blacková, dříve Rosierová."

,,Aha!" došlo mi velmi rychle. ,,Ty jsi ta provdaná a jediná sestra Eduarda, že?"

,,Ano, to jsem já," uchechtla se rozevlátě. Připadala mi více než sympatická. Alepsoň ona, když ne její bratr. ,,Když se domlouvalo všechno okolo sňatku tebe a Eda, byla jsem pryč se svým manželem Cygnusem."

,,Každopádně jsem ráda, že tě poznávám," usmála jsem se na ni a ona zaklonila hlavu, aby se porozhlédla po sále.

,,Svatba v zimě," vydechla ohromeně Druella, ,,to je perfektní nápad. Byl tvůj?"

,,Vlastně mých rodičů," přiznala jsem nevesele. ,,Ta svatba měla být, co nejdříve."

,,Chápu, jak se cítíš," ucukl jí smutně koutek. ,,Když mě tvoje tchyně s tchánem předhodili Cygnuse, měla jsem chuť se vzbouřit a utéct z domova. Vůbec jsem ho neznala a navíc byl o osm let starší. Ale zjistila jsem, že vlastně není tak hrozný a manželství s ním si vlastně občas i užívám."

,,Když říkáš," pokusila jsem se o úsměv, ,,ale neboj, pokusím se dát tvému bráchovi šanci."

Přitom jsem ho pozorovala, jak do sebe leje jednu sklenku za druhou. ,,Ještě se uvidíme, Grace," mrkla na mne Druella a odtočila se zase pryč. A tak jsem zase chvíli postávala sama, dokud se mě nechytla má matka.

,,Ale, drahá," vzala si moje rámě a procedila mezi zuby: ,,Usmívej se trochu, dcero moje, je dnes přeci tvůj svatební den."

,,Štědrý den jsem si představovala trochu jinak," sykla jsem drze, protože jsem věděla, že mě moje zištná matka nebude kárat před všemi těmi rodinami.

,,Gracelyn, tvůj otec těžce pracoval na tom, aby ti domluvil sňatek s Eduardem Rosierem," promlouvala mi do duše a pravděpodobně očekávala, že jí budu vděčná. ,,Takže za chvíli odbyjou jedenáctou večer a ty a tvůj manžel ztvrdíte své manželství."

Zdeformovala jsem zhnuseně svůj obličej a ona mě pevně chytla za zápěstí, až mě tom bolelo. ,,Chovej se slušně, holčičko," prskla na mne. ,,Tvým úkolem teď je, abys udělala Eduarda šťastného, ať se ti to líbí nebo ne."

Na tohle jsem už nic neříkala, i když bych ráda odporovala. Moje matka konečně pustila mé zápěstí a už se chystala na odchod. ,,A mimochodem," dodala ještě, než odkráčela pryč, ,,snaž se otěhotnět. Čím dřív mu porodíš syna, tím dřív si ho omotáš okolo prstu."

Sledovala jsem hodiny a najednou jsem slyšela, jak jedenáctkrát udeřily. Můj pohled se zaměřil na Eduarda, který konečně odložil svou sklenici a pootočil se na barové židličce. Užasle na mě hleděl, až mě zamrazilo.

Srdce se mi rozbušilo a já se obávala, co bude nadcházet. Připadalo mi, jako bych snad byla rudější než ruská vlajka, ale snažila jsem se zhluboka dýchat, abych svou rudost snížila na minimum.

Ed se zvedl z barové židličky dolů a velmi sebevědoměji ke mně kráčel. Zpozorovala jsem, že hudba utichla a já měla pocit, že na mě všichni zírají. Bohužel tento pocit se stal krutou realitou.

Každým krokem jsem cítila, jako by se mělo blížit moje utrpení. Když ke mně přišel, oplzle mě líbl těsně vedle mých rtů a já cítila, jak z něj táhne alkohol. Chtěla jsem se odtáhnout, malém jsem to i udělala, ale díky bohu moje vůle byla silnější.

,,Tak jdeme na to, holubičko," zamumlal přiopile, zvedl mou pravou ruku do vzduchu a vedl mě pryč z sálu za doprovodu hlasitého tleskotu hostů. Konečně jsme opustili slavnostní sál. Skvělé sice bylo, že už našemu zbližovaní nepřihlíželo dvě štěstí lidí, ale na druhou stranu teď mělo přijít něco, čeho jsem se obávala celý svůj život.

Jeho ložnice se nenecházela daleko. Když jsme do ní vstoupily, on za námi zabouchl dveře a otočil klíčem na dva západy. Můj dech se opět zrychlil a já tušila, že už není úniku.

Trochu tvrdě se mnou práskl o zeď a hleděl mi hluboko do očí. ,,Vidím v tvých očích strach, Gracelyn," prolomil konečně to mrtvolné ticho, ve kterém já jsem se snažila maskovat svůj ustrašený dech. ,,Jen se neboj," šeptal mi do ucha a hrál si s mými pramínky vlasů. ,,Dám ti ten nejhezčí dárek k Vánocům."

Neodpověděla jsem a on o krok ustoupil. Konečně se mi dostalo trochu více prostoru a já se mohla svobodně nadechnout bez toho, aniž bych musela trpět pach jeho Brandy. ,,No do toho, má drahá, ukaž, co mi můžeš nabídnout."

Tohle mě skutečně vyděsilo, ale pokoušela jsem se to na sobě nedát nijak znát. Začala jsem si tedy svlékat rukavičky. ,,A nemusíš pospíchat," poradil mi, ,,noc je ještě mladá."

Sklopila jsem oči a doufala jsem, že tohle nemyslel úplně doslova. Po chvilce ze mně odpadly moje šaty a já před ním stála jen ve spodním prádle a v podprsence. On hlavou kývl tak, aby mi naznačil, abych pokračovala.

,,Jen abys věděla," pověděl mi ještě, ,,respektuji to, že jsi ještě panna."

Sundala jsem si tedy i spodní prádlo. On se ke mně přiblížil, vzal mě do náruče a hodil do velké postele. Jeho dotyky mi nebyly kdovíjak příjemné, ale pokoušela jsem se to ignorovat. Následně ze sebe sundal i on své oblečení a roztáhl mi nohy. Na nic nečekal. Ani na mé svolení.

Vyjekla jsem a pomyslela jsem na to, že asi každý máme jiná měřítka pro respekt toho druhého. Ráda bych řekla, že jsem počáteční bolest překonala a že potom už to bylo jen krásné. Jenže to bych lhala. Popravdě jsem měla pocit, jako by mě po těle bodalo tisíce nožů.

Tohle opravdu nebyl nejlepší vánoční dárek.