Anabeth:
Už sedíme u stolu a čekáme až dorazí ostatní. Na sebe jsem si vzala nějaký crop top a džíny. Nějak moc jsem to neřešila.
Postupně všichni přicházeli.
Když už byli u stolu všichni, ze židle se zvedl postarší pán a řekl
„Chtěl bych se vám s mou rodinou představit. "
Na to si stoupli další dvě neznáme tváře které už u stolu seděli.
„Já jsem Robert, toto je moje manželka Pavla a můj syn Michael. Přijeli jsme k vám ze Slovenska. Ještě jednou bych chtěl poděkovat za to že tu můžeme být."
„Tak to už jsme probírali ne?" Odpověděl táta a usmál se.
Nastalo takové to normální podávání rukou. Teda normální až na jedno. Ten Michael či jak se jmenuje. Nemohl si se mnou normálně podat ruku.
On mi ji vzal a políbil. Všude se mi v ten moment udělala husí kůže. Jeho hrubé rty na mé pokožce mi vážně nedělali dobře. Vytrhla jsem mu mou ruku z té jeho.
Vypadal překvapeně ale co, nemá si nic takového dovolovat. Nemá na to nejmenší právo.
Rychle jsem vyhrkla „Anabeth" a sedla si na židli co nejdál od něj.
Luky si toho všiml. Sedl si hned vedle mě, začal mě hladit po zádech a u toho ho vraždil pohledem.
Takhle rychle jsem večeři snad ještě nikdy nesnědla. Co to mělo sakra znamenat?! To je úplně nechutný. Fuj, jdu si pro desinfekci.
Koukla jsem se na Lukyho, ten už také dojedl. U ostatních k tomu ale daleko chybělo.
Chtěla jsem co nejrychleji vypadnout. Bylo mi to nepříjemné. On mě celou dobu skenoval pohledem. Prostě fuj.
„Musíme tu ještě být? Nebo můžeme jít nahoru? "
„Jen běžte... stejně by jste nerozumněli tomu co budeme probírat."
„Ok"
Marcus:
Luky: Jdeme na to. Hodně štěstí 🍀
A je to tady, já to zničím !
Já to prostě pokazím. Měl jsem se s ní ještě rozloučit než ji řeknu pravdu.
Bude mi chybět. Nehorázně moc. Jak rád bych ji potkal osobně. Ale když bude šťastná beze mě, tak to tak má být.
Stejně bych ji to jednou musel říct. Jednou by to prostě ven muselo.
„Brácha... "
Martinus přikývl.
„Já to zkazím, můžu se s ní nadobro rozloučit."
„Aaale. Podle toho, jak o ní básníš je to určitě super holka a pochopí to. Neboj se, všechno bude dobré. "
„To se ti řekne... Ale stejně děkuju."
ČTEŠ
Like in a dream | M&M |Marcus Gunnarsen
Teen FictionI když přestanete věřit ve své sny, stejně se jednou splní.... Patnáctiletá Anabeth má svůj jeden menší sen. Začíná pochybovat že by se jí někdy mohl splnit. Až jednou zjistí že všechno co kdy chtěla má přímo před sebou. Z té situace nebude však jen...
