Než ke mě přišli tak na mě zatroubila mamka a já rychle se slzami v očích běžela k autu.Jakmile jsem dojeli domu dostala jsem úlevu.Okamžitě jsem šla do pokoje a tam si lehla do postele a začala vzlykat do peřin.Mamka mě volala na večeři a tam seděli ti tři Marcus,Martinus a Matyáš.Ihned jsem začala křičet na matku:Co tu dop-dele dělají?!Matka na to odvětila:Chtějí se ti omluvit za ten minulý rok za tu šikanu.Kluci:Jo my se ti chcem omluvit za loňský rok.Je nám to líto.Koukali smutně.Znovu jsem zakřičela:Já vám to nevěřím a už vůbec vám třem.Vy si myslíte že když jsi jsem po roce šikany tak vám to odpustím?!To snad nemyslíte vážně.Kluci:Hele my jsem prostě chtěli jen zapadnou do kolektivu.Nic víc.Zase já se slzama v očích:Ale proč zrovna já?To jste museli vybrat zrovna mně?!Marcus a Martinus:Říkalo se o tobě že jsi děvka a že jsi našem kamoškám přebírala kluky tak proto.Já:A proč Jste nejdřív nezeptali?!Proč si nejdřív nezjistíte víc informací od víc lidí?!Já na to nemám jdu jíst do pokoje.Matka:To snad nemyslíš vážně kluci se ti přišli omluvit a ty na ně řveš to se ani nedivím že nikoho nemáš za kamarádi.A najednou jí došlo co řekla.Matka:Zlato to jsem nechtěla já to tak nemyslela.Já:Ale myslela já tu nebudu už ani minutu nazdar.A to jsem běžela do pokoje rychle si zbalila.Když mi najednou někdo škubl za rameno Matyáš.Já: Nešahej na mě ty debile zasranej .Zařvala jsem.Matyáš:Prosím neodcházej kvůli mě.Já se jen zasmála a šla radši pryč.Už jsem byla v chodbě když jsem si vzpomněla na můj deník,ale než jsem tam došla tak ta seděli vedle sebe a četli ho. Martinus :Milý deníčku nikdo se nesmí nikdy dozvědět že mám rakovinu.Kluci se začli hned smát,ale když mě viděli ve dveřích tak přestali a já jim vytrhla deník z rukou a utekla pryč.
Ahoj je tu nová kapitola snad se líbí.Jinak omluvte mou gramatiku psala jsem to na počítači.A zase přístě Ahoj
ČTEŠ
One beautiful life and sad memory{Marcus&Martinus}
FanfictionNemusím popsat dozvíš se v příběhu
