Odpoledne jsem se vrátila domů z práce a šla se hned podívat na Jimina. Zase ležel. Není mu dobře, ale bude líp. ,,Chtěla bych si promluvit, ale vím, že mi nic neřekneš," řekla jsem ve dveřích. Neříkal nic. Nemůžu mu to vyčítat, ještě není čas. ,,Celý den v práci jsem na tebe myslela. Dokonce jsem tak moc spěchala z práce, že jsem zapomněla i na pracovní oběd. Ale to už nemá smysl, když za chvilku už bude dobře, že ano, lásko?" Zavřela jsem za sebou dveře a přistoupila blíž k posteli. ,,Dneska mi zase volali tvoji rodiče, prý jim nezvedáš telefon. Řekla jsem jim, že ho zvednout ani nemůžeš, když jsi velmi nemocný. Řekla jsem jim, že brzy je příjdeme oba navštívit," sedla jsem si na kraj postele. ,,Mám docela strach, ale vím, že už to nebude trvat dlouho a budeme spolu navždy."
ČTEŠ
Sorry, my boyfriend
FantasyTma, Byl konec. Pokavaď máte rádi dlouhé příběhy, love storky, šťastné konce... tak to asi ani nečtěte.
