Sorry, my boyfriend

6/7

Vytáhla jsem z šuplíku pistol. ,,Pamatuješ, jak si mi jí dal, když jsi odjel na dva měsíce na turné? Řekl jsi, že kdyby se něco dělo, že jí mám použít. Že nikdy nevím, co se může přihodit, až tady večer budu sama. Neviděla jsem tě dva měsíce. To bylo období té mé změny, jak si ty říkal. To byl důvod proč si mě chtěl opustit, Jiminnie?" Pozorovala jsem tu pistol. ,,Proč si mě chtěl opustit? Věděl jsi, jak na tom jsem. Věděl jsi, že tě miluju víc než svůj život, přesto jsi to chtěl udělat. Křičel jsi na mě, že jsem psychopat, že ze mě máš strach. Proč si ze mě měl strach? Možná jsem to měla víc promyslet, než jsem to udělala, Jimine. Ale teď, čert to vem, je pozdě. I ty jsi se měl zamyslet nad tím co děláš," naposledy jsem ho políbila. Podívala jsem se na jeho bezbranné tělo, které takhle už skoro týden leželo v mé posteli. A to bez jediného pohybu, nádechu, výdechu nebo tlučení srdce. Pistol jsem si namířila k hlavě ,,Teď je můj čas. Promiň, že jsem tě zabila, Jiminnie. Ale teď budeme navždy spolu, miluju tě," zmáčkla jsem spoušť.

Během sekundy jsem měla před očima tmu, byl konec.
Celý život se mi odehrál v hlavě, anižby řekl švec.

Teď jsme už navždy jen a jen spolu, Jimminie.