Drobná Vánoční počteníčka [pozastaveno do 1.12.2020]

24-2. Vanilkové počty

Sedla jsem si za stůl a beznadějně jsem se zadívala do knihy, která přede mnou jenom tak bezbranně ležela. 

Proč!? Proč já? 

Co jsem komu udělala? 

Proč se mám nechat dobrovolně vystavovat tomuhle mučení? 

Algebra prostě nebyla moje nejoblíbenější věc. Kdo to proboha vymyslel, místo čísel používat písmena?

Můj mozek to prostě očividně odmítal pochopit. Matematiku jsem obvykle neměla ráda a ona zase na oplátku neměla ráda mě. Při placení u pokladny jsem musela drobné počítat třikrát, aby mi vyšla správná částka, když jsem si chtěla vzít deset housek, mohla jsem vsadit na jistotu, že si jich vezmu jakékoliv množství, které není deset. A to i včetně množství nulového. 

Byl asi jenom jeden případ, u kterého jsem si mohla být jistá, že mě matematika nezklame. 

Podívala jsem se na příklad a řekla jsem si, x, to je skoro jako třeba cukr moučka. Takže vezmu cukr moučka, 2 lžíce, tolik ho vezmu. 

A k tomu si přičtu, jo přičtu, protože tady jsou jenom samý plusy, žádný mínusy, přičtu stopadesát y. To jako stopadesát gramů hladké mouky. Přidám šedesát gramů zedka, to jako loupaných mandlí a sto gramů áčkového, prvotřídního másla. Pak přičtu dvě vajíčka, odečtu skořápky a bílky, a protože všude je víc plusů než mínusů, tak mi musí vyjít kladný výsledek. 

Mně vyšel. A co vám?

Hmm, kladný výsledek. Obalený v cukru moučka mi moc zachutnal. 

A co vaše vanilkové rohlíčky?