Jeho Komorník, Konečně spolu...

Počátek

Z pohledu Sebastiana:

,,Sebastiane!'' zakřičel Ciel přes celou chodbu tak, že jsem se lekl. Přiběhl jsem se strachem, že mu něco je. ,,Copak mladý pane?'' řekl jsem s nenápadným oddechnutím, že mu nic není.  ,,Udělej mi čaj.. A nenech mne zbytečně dlouho čekat,''řekl otráveně. ,,Ano, můj Pane.'' přitakal jsem.

Byl jsem na cestě do kuchyně a přemýšlel nad mladým pánem. Meirin zase nedávala pozor a zakopla. Talíře co nesla, vyletěli do vzduchu a Meirin začala padat. Jednou rukou jsem ji chytil v pase a druhou nějak šikovně pochytal všechny talíře. Díky bohu, nic jim není.. Jen jsem položil Meirin a podal ji talíře. ,,Dávej pozor kam šlapeš Meirin,'' řekl jsem ji a zaksichtil se. ,,O-omlouvám se S-Sebastiane,'' řekla se studem a zrudla. Já jen přikývl a odešel do kuchyně.

,, To ti to trvalo,'' řekl kysele Ciel a usrkl čaj, který jsem mu přinesl. Jen jsem sklopil hlavu a pousmál se. ,,Dnes má v plánu přijet vaše snoubenka Můj Pane,''řekl jsem s bolestí u srdce. Tato slova mne bolela snad víc než kudla do zad. A to vše, jen kvůli tomu hloupému citu, co jsem pociťoval ke svému pánovi, co pociťoval snad každý ubožák. Jen jsem mlčky stál a snažil se potlačit tu bolest, co mne dráždila. ,,Nešlo by to nějak zrušit Sebastiane? Prosím!'' zaškemral soucitně Ciel. Byl jsem rád že o svoji snoubenku nejeví sebemenší zájem. ,,Obávám se, že je již na cestě,'' přitakal jsem a zašeptal. Uslyšel jsem ránu v hale a známý křik, co volal: ,,Cieliiiiii? Kdepak jsi?''. Ciel začal couvat až do mne narazil. ,,Sebastiane! Prosím schovej mne,'' řekl prosebné pán když se ke mne přitulil. Neváhal jsem ani chvilku, chytl Ciela a skočil z okna. Ještě před dopadem jsem si Ciela přitiskl blíže k tělu. Cítil jsem jak se přitulil. Jen jsem se usmál. Spadl jsem na záda a ucítil betonové kachličky, jak se rozrazily a rozdrtili. ,,Jste v pořádku můj Pane?'' zeptal jsem se starostlivě, postavil jsem Ciel na zem a prohlížel ho od hlavy k patě. ,,Myslím že ano,'' řekl a nenápadně se pousmál. Zvedl jsem se a zaskučel bolestí. Ksakru... Blbý rameno. Chytl jsem se za zraněné rameno a sykl. ,,Měli bychom se vrátit aby ses ošetřil,'' řekl starostlivě Ciel když na mne hleděl jak se držím za rameno a mám takový ten výraz bolesti. ,,Budu v pořádku můj pane.. Pojeďme do města, stejně bych měl něco nakoupit,''zamumlal jsem, otevřel dveře kočáru zdravou rukou a pobídl ho. Nastoupil si a já k němu. Nařídil jsem Tanakovi aby rozjel kočár. Cestou jsem si obvázal ruku. Ciel si v polovině cesty přesedl ke mně a usnul. Hlavu měl položenou na mém rameni. Celou dobu jsem ho hladil po vlasech. Pak jsem jen tiše zašeptal Cielovi do ucha: ,,Už jsme dorazili můj Pane....''

Konec?
Doufám že se vám první díl tohodle Shipu Sebaciel Líbil. Pokud ano, zanechte VOTE a nebo KOMENT. Mějte se moje čajičky :3333