Jeho Komorník, Konečně spolu...

Osudová seznamka

Black Butler se připojil/a:
S: Je zde někdo?
C.M. se připojil/a:
C: Ovšem že, nemyslíš si snad, že chaty jsou určeny jen tobě?...
S: To by ovšem měnilo situaci. :-)
C: Tak kdo jsi?
S: Ty první, chlapče či pane.
C: Jmenuji se Ciel.
S: Skvělé. Opravdu roztomilé jméno. Vsadil bych se, že jsi taktéž roztomilý ty.. :-)
C: Tsss... Kdo jsi?
S: Jmenuji se Sebastian.
C: Zvláštní náhoda... Stejně se jmenuje i můj komorník.
S: Opravdu? Náhodná jména Cieli. :-)
C: Vskutku..
S: Nechtěl by jsi se sejít? Nebo snad máš strach? :-)
C: Já? Chceš mne snad rozesmát?
S: Nuže?
C: Nu což.. Nezabije mne to.. Kdy a kde ,,Sebastiane''?
S: O půlnoci Cieli. V Londýně na náměstí. Ovšem, měl by jsi přijít sám..
C: Platí. Dnes o půlnoci.
S: Do té doby, snad máš čas ještě povídat, nebo ne snad?
C: Ovšem.. Dnes povinnosti nemám.
S: Oblíbená barva?
C: Půlnoční modř, tvá?
S: Černá a krvavě rudá. Oblíbená činnost?
C: Šachy. Tvá?
S: Nemám oblíbenou činnost. :-) Osoba?
C: No.. Vskutku, těch osob je více, ale.. Celkově mi nejvíce záleží asi na mém komorníku.
S: Určitý důvod pročpak? Vždyť těch osob musí být více, které třeba znáš déle, než svého komorníka.. :-)
C: Důvodů je vskutku řada.. Nikdo z nich nemá o mě takovou starost jako on. On mne chrání a i když je jiný než já, rozumí mi. Dokáže mě rozveselit v nejsmutnějších chvílích. A mám pocit, že ho doslovně miluji.. Tím že to je vzájemné si ale nejsem zcela jist.
S: Proč se ho nezeptáš? Třeba k tobě taky cítí náklonnost ale neřekne ti to. :-)
C: Jak zrovna TY si můžeš být jist? Vždyť mě skoro vůbec neznáš a ani jeho ne!..
S: Uvidíš Cieli. Měl by jsi se chystat na setkání, koneckonců.. Již je 23:15
C: Dobrá tedy, na náměstí..
S: Sbohem :-)
Black Butler se odpojil/a
C.M. se odpojil/ a

Z pohledu Ciela:
Nemohu uvěřit tomu, že se mám setkat s někým koho jsem potkal přes Seznamku. Jen jsem se tiše oblékl a ujistil se, že je již chodba prázdná a nikde nikdo není. Rychle jsem se proplížil chodbou a utekl na zahradu. Pomalu jsem nasál čerstvý vzduch a vydal se pěšky na cestu. Londýnské náměstí nebylo tak daleko od panského sídla. Jen jsem šel a hlavou se mi prohánělo několik myšlenek. To už jsem tak zoufalý, že lezu na seznamku? Je to kvůli tomu, že mám pocit, jako by Sebastian o mne nejevil zájem? Proč ten uživatel napsal uvidíš? Že by? To je nesmysl.. Sebastiana asi nezná.

Došel jsem na náměstí a koukal na oblohu. Půlnočně modrá obloha mi svítila do obličeje. Za to mohly jen ty bílé zářivé hvězdy co se tam pyšnily svou krásou. Koukl jsem na hodinky. Přesně půlnoc. Jen jsem si povzdychl a začal se třást zimou. Kde ksakru je? ,,Jsi to ty, Cieli?'' ozvalo se za mými zády. Otočil jsem se na tu dotyčnou osobu, která tam stála ve stínu ukrytá. Ten upřímný úsměv byl jediný, který byl v té tmě vidět. ,,Ovšem ty musíš být Sebastian,''řekl jsem a snažil se potlačit zimu, která se mi zarývala hluboko pod kůži. ,,Těší mne,'' řekl aniž by vyšel ze spárů stínů. ,,Vylez! Copak jsi tak ohyzdný, že nevylezeš?'' řekl jsem se smíchem. Jen jsem si všiml vysoké postavy která pomalu nakračovala směrem ke mně. Možná jsem měl strach, ,možná to bylo napětí. Do tváří se mi hrnula krev, kdežto ve zbytku těla spíše tuhla. Pouze jsem mlčky seděl na fontáně a vzhlížel k němu. Měl velký černý kabát, nijak upravený. A černý klobouk, který překrýval jeho obličej. ,,Proč si jej nesundáš?'' zeptal jsem se a ruku natáhl ke klobouku. Pouze ucukl hlavou a řekl: ,,Až nadejde správný čas,''. Ten hlas, znal jsem ho ale..Kde jsem ho jen slyšel??? Tak známý hlas, ale vzpomenout si... ,,Kdy nadejde ten ,,správný'' čas?'' zeptal jsem se. ,,Až mi povíš vše o vašem komorníku, Cieli.'' řekl a nenápadně se ušklíbl. ,,Jak všechno?'' ztěží jsem polkl. Vše nemohu. To ne... ,,Úplně všechno,'' zašeptal mi do ucha. Polkl jsem na sucho. ,,F-fajn.. Můj komorník se Jmenuje Sebastian Michaelis, miluje kočky a je...'' spolkl jsem asi 6kilový knedlík v krku. ,,Démon,''řekl jsem a zavřel oči. ,,A ty ho miluješ.'' řekl tiše ten ,,Sebastian''. ,,Ale co tobě je do toho?! Proč se do toho pleteš!?'' vyjel jsem po něm a napřáhl se na facku. Jen tak tak před jeho obličejem, mi chytl ruku a řekl: ,,Je správný čas,''. Polkl jsem a nahodil kamenný výraz. Projela mnou zima a začal jsem se klepat. ,,Otočte se, prosím.'' řekl. Uposlechl jsem a otočil se. Byla mi strašně velká zima. Cítil jsem, jak mi něco pokládá na ramena. ,,Musí vám být zima, můj Pane,'' zašeptal. Prudce jsem se otočil. Zkameněl jsem. Přede mnou stál Můj komorník. To on byl.. Ten ze seznamky! Jak jen jsem mohl být tak hloupý a nevšimnout si toho, že ten Zvědavec, byl celou dobu Sebastian?! Hlavou se mi prohánělo tolik myšlenek. Pouze jsem tam mlčky stál a koukal na něj, jako na zjevení. Proboha! Právě jsem mu vylil celé své srdce a city! Zrudl jsem jak rajče při pomyšlení na tu seznamku a ten výlev. Jen se ke mne naklonil a zašeptal: ,,Jste jen můj mladý Pane.. A to se nezmění...''. Natož mne objal zezadu a jeho vlhké mokré rty, se přisákly na můj krk. Snad poprvé v životě cítím opravdové štěstí... Usmál jsem se, doufám že to tak i zůstane..

Konec? Doufám že se líbilo.. Zanechte VOTE nebo KOMENT. Mějte se cajicci :33