Yaoi adventní kalendář

7. 12. Otabek x Yuri

‚Kde jsi?'

‚Na cestě. Metro bylo přeplněné a málem jsem nepřestoupil. Jeden vlak mi ujel přímo před nosem.'

‚Pohni, mrznu.'

‚Tak kup dva kelímky horké čokolády a počkej na mě'

Yuri Plisetsky si zastrčil mobil do kapsy svého černého kabátu. Čepici si zasunul hlouběji do čela a na ruce si znova natáhl rukavice. Čekal na Otabeka už přes deset minut. Ne že by mu to vadilo, udělal by cokoliv pro každou minutu s Otabekem, ale myšlenka že Otabekovi je Yuri ukradený se pomaličku vkrádala do jeho myšlenek.

Yuri popošel k jednomu ze stánků v parku a objednal dvě horké čokolády se šlehačkou. Na jednu nasypal trochu skořice, tak jak to měl Otabek rád. Poté si stoupnul kousek od vánočního stromečku, kde trpělivě čekal, i přes mráz, který ho štípal do obličeje.

Otabek přišel o pár minut později. Doklopýtal se přes park k Yurimu a pokýval mu hlavou zatímco si od něj vzal kelímek.

„Omlouvám se. Metro bylo přecpané." Začal Otabek.

„Moskevské metro je vždy přecpané, měl jsi s tím počítat." Řekl Yuri a obmotal ruce okolo kelímku. Čokoláda jej příjemně hřála.

„Je mi zima." Zabrblal do ticha Yuri.

Otabek se na něj podíval a začal si rozepínat kabát. Yuri k němu natáhl ruce a rozepnuté knoflíky mu zase zapínal.

„Idiote... Bude ti zima a mě to vůbec nezahřeje. Pojď se projít okolo..." Řekl Yuri a popošel na chodníček.

Byl už večer. Všechno osvětlení zajišťovala vánoční světýlka. Ve vzduchu byla cítit směs punče, čaje a všemožného jídla. Šli tiše. Občas jeden z nich něco prohodil o Vánocích, nebo o tom jaká je zima. Yuri věděl jen jediné. Otabek se další den vracel domů do Kazachstánu. Už žádné společné sledování seriálů, nebo povídání až do noci. Žádné ranní procházky nebo společné tréninky. Nic z toho dlouho nebude. Všechno tohle bude přeložené na dobu neurčitou. Oba dva to věděli a v jejich rozhovoru to bylo cítit. Ta nezvyklá atmosféra.

„Beka? Mohl bych tě o něco poprosit?" Zeptal se Yuri po chvíli.

„O cokoliv..." Odpověděl mu Otabek.

„Toho by jsi mohl jednou litovat." Ušklíbl se Yuri. „Kup mi punč... Mně ho neprodají, ale tobě už osmnáct bylo." Dodal poté.

„Dobře..." Přikývl Otabek a s kelímky v ruce zmizel u nejbližšího stánku. Yuri se podíval kolem sebe. Pozoroval světýlka. Každou žárovičku po jedné. Až se pohledem zastavil na vyhlídkovém kole, který postavili jen na vánoční trhy. Otabek se po chvíli vrátil k němu a vtiskl mu do ruky červenou tekutinu, z které se kouřilo. Yuri si opatrně usrkl.

„Půjdeme tam..." Ukázal Yuri na kolo a chytil Otabeka za loket, zatímco ho táhl ke kolu. Otabek ani neměl pomalu čas protestovat.

Po chvíli už seděli v kabince. Kabinka nebyla úplně otevřená ale teplo v ní taky nebylo. Yuri seděl na lavičce naproti Otabekovi a usrkával si z kelímku.

Jeho mysl křičela.

Křičela na něj, ať mu poví, že k něj cítí něco víc než přátelství.

Křičela ať udělá něco předtím než Otabek odjede.

Ať udělá cokoliv, co Otabeka udrží myšlenkami u udrží myšlenkami u Yuriho.

„Yura? Děje se něco?" Prolomil ticho Otabek a položil prázdný kelímek vedle sebe.

„Je tu pěkný výhled, že?" Odpověděl mu Yuri mimo téma.

„Jo... výhled je pěkný." Odpověděl mu Otabek a podíval se na Yuriho. Yuri si před vstupem na kolo sundal čepici a vlasy mu padaly do obličeje tak jako vždycky. Otabek se natáhl a odrhnul mu vlasy z obličeje.

„Ale výhled není jediná pěkná věc co vidím..." Řekl Otabek nejistě.

Yuriho tváře zalila červená. „Nemluv takhle." Zatřásl hlavou a nechal si vlasy zase spadnout do obličeje.

Kolo se najednou zastavilo. Nebylo to nic nečekaného, občas kolo zastavilo, když měl někdo problém s výstupem nebo nástupem do kabiny.

„Budeš mi chybět." Řekl Yuri a kousl se do rtu.

„Nemluv, jako bych tě opouštěl navždy. Pořád si můžeme volat. Vídat se na soutěžích. Můžeš pro změnu zase ty přijet ke mně."

„Nebude na to čas. Sezóna brzo zase začne naplno." Odpověděl mu Yuri.

Otabek se natáhl a propletl své prsty s jeho. „Naše přátelství tím nekončí Yura..."

„A to je ten problém Beka... Já nechci přátelství... Já chci... něco víc..." Dostal ze sebe Yuri.

„Myslíš jako-„

„Prostě tě mám rád víc než jako kamaráda..."

Otabek se k němu naklonil a znovu mu odhrnul vlasy z obličeje. „Jsi tak nádherný..." Zašeptal těsně předtím než ho políbil.

Yuri se nikdy necítil tak dobře. Otabekovi rty chutnaly sladce jako punč. Otabekovi ruce se po chvíli obmotali kolem Yuriho boků a způsob jakým Otabek líbal se změnil. Už to nebylo opatrné ochutnávání jako na začátku. Polibky byly najednou prudší, drsnější a tvrdší. V Otabekových polibcích bylo více erosu, než kdy Yuri kdy zažil.

AN: Kdo nestíhá? Já :D S největší pravděpodobností už ten skluz nedoženu ale budu se snažit. V nejhorším budou díly vycházet i po Vánocích. Moc děkuji všem čtenářům :3 Vaše komenty mě udělají radost :)