Nicki:
Nechápu,jak se mě na to mohl zeptat. Já jsem obyčejná holka a Petr a mnoho víc. Dívá se na mě možná tak jen ze srandy a né nějak zaujato.
*zazvonilo na hodinu
Chodíme s Petrem do stejné třídy. A bohužel sedím přesně za ním-_- Je fakt,že ho nemám moc ráda. Ale je hrozně roztomilý,má krásné čokoládové oči a kočičí pohled. A má tak boží vlasyy,tak krásně zestříhané. acchchhhh.
"Nicki?" otočil se na mě Petr. Ano,právě jsem nad ním přemýšlela,tak sem ho nevnímala. Vědela sem že je na mě otočený,ale nějak sem to neřešila. Petr se opakoval s trošku vyšším tónem. "Nicki!!?"
Když sem si v té sekundě pomyslela že na mě mluví ON,tak sem na celou třídu zařvala "are you sure?"
Hej hej,ani nevím co to znamená,slyšela sem to ve filmu,tak teď doufám že nic hroznýho:D . Po chvílce zamyšlení nad tím mojím výkřikem cez celou třídu sem mu konečně odpovědela.
"A-ano?" hlas se mi třásl a oči jen tak klepkali. On se jenom usmál a řekl. "Pojď dneska k nám."
COŽE? ne ne ne ne .. to je sen? Ne,není to sen,ale realita..ale proč právě já? Byla sem tak maximálně tak před jeho velkým palácem:D. Vevnitř ne.:O
"Cože..? proč já?" řekla sem jakože strašně překvapeně.
Pořád se usmíval. Doufám že nemá něco zalubem.
"Jsi jediný člověk,kterého z naší třídy skoro vůbec neznám.A chtěl bych tě poznat,protože za chvíli budeme končit školu,víš jak." nahodil šibalský úsměv a já se musela pousmát taky.
"No to je pravda,ale nečekala sem to,promiň."
Po mojí odpovědi se jen zamračil a popřitom usmíval. Otočil se k sobě k lavici a vytáhl si s tašky papírek,kde napsal jeho telefonní číslo.
"Když si to rozmyslíš,tak se ozvi." řekl a zase mi věnoval pár sladkých úsměvů.
Petr:
Jsem blbec? Co sem to udělal? Skoro se neznáme a ja tohle. Jen doufám že sem jí nějak neodradil. Ona je holka kterou musím dostat! Přijde mi hrozně samotářka,a taková nepřístupná. Musím se k ní nějakým způsobem dostat.
Proboha,má tak sladkej úsměv..
"Simone,dej mi to opsat." řekl sem potichu aby mě neslyšel učitel.
"Zas nedáváš pozor,lol Petře." Vysmál se mi a podal mi sešit.
"Narozdíl od tebe i na někoho myslím" cekl jsem a opisoval.
Cítím sem na sobě jeho pohled. Přímo bodající pohled.Musím ho štvát.
CCCCRRRN.
Zvuk zvonku. Jupííí. De se dom. Vyšel sem ze třídy ,a hned upaloval v autu,které sem si zaparkoval hned před vchod do školy. Uviděl jsem jak zase smutná a zklamaná vychází Nicki. Každý ji jenom obchází a de si za svíma kámošema.
Nic.. Jel sem a čekal sem na její telefonát.
Přešla hodina ,dvě,tři.
Rozhodl sem se že půjdu do sprchy,jenomže po cestě do koupelně mi konečně zazvonil mobil. Rychle sem běžel k mému iphonu a zvedl to.
Nicki:
Po škole sem jela dom. Auto nemám,nemáme na to peníze,tak sem ještě stihla autobus.
Když sem šla kolem domu,viděla jsem mojí mamku jak si vykládá se sousedkou.
"Dobrý den,ahoj mami,už sem doma." řekla sem hlasitějším hlasem a pořád jsem šla ke dveřím. Nechtěla jsem aby mě viděli že tam stojím a mávám jím. Nechce se mi s nima kecat,ovšem když mám v hlavě jenom Petrova slova.
Odemkla sem si dveře,tašku si sundala ze zad a šla do pokoje. Batoh jsem hodila na židlu .Měla sem hlad,tak si zašla do kuchyně.Vonělo to tam úžasně. Joooo,dělala lasagne.! Moje oblíbené.Někdy si přijdu jako garfield,mohla bych je jíst pořád. Zasmála sem se v duchu sama sobě. Ohřála sem si je a vzala do pokoje. Sedla sem si na postel a pomalu jedla,protože sem to s ohříváním trošku přehnala.
Pořád nechápu,proč mě chce Petr zrazu tak poznat. Když sem dojedla,lehla sem si na postel a chytla papírek od Petra do prstů. Voněl jak on:3.
Nechtěla sem jeho ani mě zbytečně natahovat,tak sem si vzala telefon z naší pevný linky,a vytočila jeho číslo. Byla sem rozhodnuta,že dojedu.
"Ahoj,to sem já Nicki." řekla sem stydlivo.
"Jej,ja vědel že zavoláš." řekl potěšeně, "dojedeš?objednal sem pizzu." zasmál se a poslal mi do mobilu pusu. Začervenala sem se a aj zapoměla to jedno slovo co sem chtěla říct.
"Ano,dojedu." usmávala sem se a pusu mu poslala zpátky.
"Ne nedojedeš,já si pro tebe pěkně dojedu." bylo slyšet s jakou radostí to říká. Měla sem z toho radost.
"Auuch"
Nestihla sem nic říct,slyšela sem jen jak Petr zastonal od bolesti. Chtěl něco říct,ale...
DOUFÁM ŽE SE VÁM LÍBÍ!
