Nicki:
"Auuch"
Nestihla sem nic říct,slyšela sem jen jak Petr zastonal od bolesti. Chtěl něco říct,ale...
On mi to normálně típl. Podívala sem se na mobil a hodila ho vedle sebe na postel. Nevím co si mám teď myslet. Přijede nebo ne?
"Jdu se nachystat,pro istotu." - řekla sem si pro sebe v pokoji a musela sem se sama sobě v momentě zasmát,protože mi přišlo jak kdyby mi to řekl někdo jiný,jako rozkaz.
Přešla jsem do koupelně ,kterou sem měla hned vedle pokoje,a podívala se na sebe. Veřte mi,vypadala sem fakt úžasně. Oči mi hrozně zářili a vím,že takhle štastná jsem ještě nikdy nebyla,i když sem nepochopila a pořád mi hlavou běhala,jako o závod,myšlenka "něco ho zabolelo a hned na to to típl?" . nechápu to. Ale přece s ním nic nemám,tak proč by jsem se o něho měla bát? připadala sem si vtipná,i když mě to celé směšné vůbec nepřišlo a pořád sem na sobě cítíla ten divný pocit,když se o někoho bojíte.
Snažila sem se na to celé nemyslet,a myslet jen na to,jak je Petr úžasnej a milej a vpodstatě nechápu jak sem si ho takového nemohla všimnout hned. No,uvidíme co se s toho dneska vyklube.
Pořád jsem stála v koupelňi a byla sem už rozhodnutá se jít nalíčit když mi v momentě zazvonil mobil.
Měla sem ho vedle umyvadla na poličce. Bylo to neznámé číslo a tak sem to zvedla,byla sem zvědavá,jinak neznámé nebo čísla co nemám uložené nezvedám.
Ozvala sem se chraplavým hlasem. " Haló?"
"Ahoj,to sem já Petr." nadšeně se ozval.
Co mohl chtít tak brzo? Po zádech mi prošel mráz a žaludek se mi stáhl. "Co potřebuješ?" zeptala sem se bez emocí,přičemž sem vědela a slyšela že se pořád usmívá. Haha,tady má určitě někdo dobrou náladu ,v duchu sem se usmával,a vrátila se zpět do reality.
"Nevím jestli tě potěším,ale sedím v autě,před tvým barákem." řekl nadšeně. " Tak si pohni."
Tohle sem docela nechápala a byla sem zmatená. Je ještě málo hodin a ja nejsu vůbec nachystaná ,nalíčená ani oblíknutá. Si ze mě dělá srandu.
Típla sem mu to ,a šla se v rychlosti chystat. Doufám že to pochopil jako znak toho,že dojdu,ale potřebuju ještě chvilku pro sebe. Usmála sem se na sebe do zrcadla a pořádně si obzrela obličej. Pomalu sem otáčela tváří do stran,hýbala očima a posílala do zrcadla vzdušné pusinky. Z jedné strany sem se chtěla strašně ponáhlat aby nečekal dlouho,protože se dokážu chystat fakt dlouho,ale z druhé strany sem ho chtěla nechat čekat. Říkala sem si ,že když chce být tak strašně semnou,tak si počká.
Po mojí přehlídce mojí dokonalý pleti,Jo,měla sem jí fakt bez jediný chybičky,sem si ze šuplíku vytáhla moje malovátka,a prvě sem vytáhla makeup,který sem si dala hřbet ruky a pomocí "bodek" ho naťapala na obličej,rozetřela ho a hned sem vypadala líp a k světu. Pak sem si vytáhla linku na oči a namalovala linku,která byla u vnitřního koutka oka tenká a ze vnitř hrubší a zakončila jí zobáčkem, a tak sem udělala i na druhém oku. Poté sem si vytáhla umělé řasy a nalepila si je na ty svoje. Pak sem si je přejela s mojí řasenkou abych je ucelila. Nakonec sem si nanesla lesk na rty,s příchutí jahod,kdyby mě náhodou Petr chtěl políbit. Myslela jsem si a zasmála sem se sama sobě do zrcadla a nahodila vražednej pohled,který měl vypadat hustě,ale přitom byl celkem nudný.
Hned jak sem nalíčila sem se rorhodla že se podívám z okna jestli je Petr ještě před barákem,protože mi přišlo že mi to trvalo celou věčnost.
Jo,byl tam a stál s cigaretou v ruce opřetý o auto. Ach ta dnešní generace-pomyslela sem si a pokroutila očima.
Vzpoměla sem si na to že na mě vlastně čeká a utíkala ,neboli šla,ale svižnějším krokem ke skříni,kterou sem měla v pokoji,otevřela jí a chvíli se do ní dívala. Po chvilce mi padli do očí černé obtáhnuté šaty,s čipkovaným vzorem na zadní straně tak že mi prusvítala podprsenka.
Oblíkla si je,podívala se do zrcadla a usmála se sama na sebe. Tento krát sem se sama sobě naozaj líbila.
Vzala sem si malou listovou kabelku, a do ní dala klíče a mobil a vydala sem se ke dveřím.
Najednou sem slyšela něčí hlas. Mamka. Ouuch,nějak sem na ní zapoměla,sem to já ale dcera.Zasmála sem se v duchu.
"Kam deš ,kočko?" podívala se na mě mamka a snažila se mi pohledem zalichotit.
"Jdu ven,přidju za včasu neboj mami." -Políbila sem ji na čelo a pohladila pohledem. Ona se naštěstí jenom usmála a šla zpět,myslím že do obýváku.
Nazula sem si boty -tenisky ,nebo-li číňanky ,tak,aby mi ladili k šatům a ladili dokonalo. Naposledy sem se na sebe podívala do zrcadla a prohrábla sem si vlasy,tak,abych je neměla ulehlé.
Otevřela sem dveře,mamce sem nic neřekla a zavřela je za sebou. Z dálky sem cítila jak na mě Petr upřeně kouká a celou si mě od hlavy k patě proměřuje.
TROCHU DELŠÍ. DOUFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT! <3
