Zaklínač na cestách

7. Těžká rána opilcova

Napiš příběh o klukovi, který se po party probudí v cizím domě.

Po dlouhých měsících bylo na Kaer Morhen zase živo. Tedy, dá-li se to tak nazvat. Sešlo se tu pět zaklínačů a trávili zde odpočinek.

"Geralte, nalej ještě," domáhal se naplnění číše nepříliš střízlivý Lambert.
Bělovlasý s námahou trefit se do nádob doplnil poháry všem přísedícím.

Ten večer byli dobře naladění a všichni, kromě Vesemira, měli chuť se ten večer opít.

"Co ta tvoje čarodějka?" vyzvídal Eskel, ale Geralt jen mávl rukou a nijak to nekomentoval.

"Čarodějky, všechny jen na jedno a lepší se s nimi nespouštět vůbec," prohlásil přiopile Lambert.

"Že to zžíkáš zrovna ty!" chechtal se Coën, měl už problémy s artikulací a bylo jen otázkou vína, kdy zůstane spát s hlavou na stole.
"Ta tvoe, jak se sakra..." vzpomínal mladý zaklínač, "ta bylinkáržka nebo co," vypravil ze sebe těžce.

"Žádná nebyla a není," odsekl Lambert a vypil celou číši na ex.
Geralta to zaujalo. Lambert byl známý svou záští až nenávistí ke všem čarodějkám, obzvláště k jedné. Byl zvědavý, se kterou se spustil. Odříkaného chleba největší krajíc, říká se.

"Tak už to vyklop," pobídl ho bělovlasý a zavdal si vína.

"Keira Metz!" ozval se najednou Coën, jak si náhle vzpomněl. A usnul. S hlavou na stole, jak se předpokládalo.

"Nevěřím, že si měl něco s čarodějkou!" divil se Geralt a hleděl na přítele.

"Dyť říkám, že jsou dobré jen na jedno!"

"Hoši, já vám do toho nechci moc mluvit," ozval se Eskel, "ale já jdu s pískem."
Večer pokročil a zaklínači, byli už slušně opilí.

"Hale, co kdyby jsme šli tam, no, dolů, jak je ten chcíplej čarodějnickej portál?" zadrmolil Lambert a začal pomalu vstávat z lavice.

"Ne, ne to nejde," snažil se odporovat Geralt, ale druhý zaklínač jej už začal tahat z lavice ven, lomcoval s ním tak, že sám ztratil rovnováhu a upadl.

"Ha ha, nepij, když to neumíš," smál se mu bělovlasý.

"Dej pokoj, sem zakopl." Pracně se postavil zase na nohy, přičemž ještě dvakrát padl než se mu to podařilo.

"Jdeme!" zavelel. Geralt se s námahou zvedl a klátivou chůzí se vydal za ním.
Když na to později vzpomínali, nedokázali si vzpomenout, jak se jim podařilo zdolat bez jediného zranění dlouhé točité schodiště až do sklepních komnat a neužívaných komor

Stáli u kruhového kamenného stupínku, který zabíral větší část místnosti.

"Hele, vždycky tady vzali takovej prášek," Lambertovi se sice pletl jazyk, ale Geralt mu rozuměl. "Hodili ho támhle," ukázal na stupínek. "A pak udělali takový gesto jako by Aard a pak tu byla spousta barevného světla."

Bělovlasý se smál, přeci nebudou obnovovat portál, který tu kdysi vedl.

"Lamberte, na to neznáme dost kouzel," zkoušel mu plán vymluvit. Nepředpokládal, že by se jim to povedlo.

"Ale jo," opáčil zaklínač. "Bude sranda, můžeme tam házet, co tady najdeme a třeba to na konci někoho trefí třeba do koulí." Začali se smát jak malí smradi. Geralta napadlo, že si nikdy nevšiml, jak umí být Lambert zábavný. Že si něco takového myslel, bylo zásluhou vypitého alkoholu, což mu v tom stavu pochopitelně nedošlo.

Druhý zaklínač se začal přehrabovat v miskách a flakonech až našel, co hledal. Fialový lesklý prášek. Otevřel lahvičku a rozsypal její obsah na vyvýšený stupínek. Flakón zahodil a někde za jeho zády se roztříštil na tisíc skleněných kousků.

"Gealte," zamumlal. "Pojď mi pomoc." Bělovlasý zrovna začal podřimovat opřený o pracovní stůl na druhé straně, ale probral se.

"Tže," snažil se Lambert vyslovit pokyny. "Teď musíme Aard." Velmi pomalu a těžce složil prsty do znamení. Geralt udělal totéž a postavil se vedle něho.
Společně pak vyslali kouzlo. Nic se nestalo jen se fialový prášek rozletěl po celé místnosti.
Lambert se začal smát.

"Sněží!" Plácal se do kolen. Geralt se usmíval a začal u toho opět ve stoje podřimovat.

"Gealte! Gealte! Musíme znovu."

"Do že," zamumlal opilé bělovlasý a ztěžka opět otevřel oči. Složili ruce do znamení. Tentokrát jim to trvalo snad ještě déle. A společně vyslali kouzlo.

Před nimi se okamžitě otevřel fialový hučící portál a než se stačili začít radovat, že se jim to povedlo, aniž by udělali jediný krok, portál je oba ve vteřině pohltil a zhasl. V místnosti se rozhostilo ticho.

***

"Vstávej!" hulákal ženský hlas. Geraltovi třeštila hlava. "Vstaň, nebo na tebe vezmu vidle!" čertila se.
Zaklínač si promnul oči a zívl. Rozhlédl se okolo a netušil, co je to za místo, kde se právě nachazí.

Ležel na slámě v chlívku. Čelo mu začala olizovat koza. Přes vrátka se na něj dívala baculatá děvečka, která šla podojit zvířata a opravdu nečekala, že tady najde ležet vědmáka.

"Jak jsem se sem dostal?" otázal se opatrně Geralt. Vzpomínal si jen, že trochu víc s Lambertem pili a měl za to, že poté usnul někde na hradišti. Ale tady to jako Kaer Morhen nevypadalo. Jednak proto, že v chlívku už mnoho let neměli žádná hospodářská zvířata a jednak proto, že prsatou děvečku by tam sotva potkal.

Vstal, dívka udělala dva kroky zpět a natahovala ruku po vidlích. Trochu zavrávoral a musel se opřít o zdi chlívku. Když si byl jistý svou stabilitou, přešel k vrátkům.

"Podívej, neublížím ti, ale docela by mi pomohlo zjistit, kde jsem a jak jsem se sem dostal?" zeptal se dívky a snažil se, co nejvíc mile to dokázal.

Děvečka zaváhala.

"Tady jsi v Holopolích," informovala jej dívka. "A jak jsi se sem dostal nevím, musel si v noci, protože večer tu byly jen kozy. Snad jsi nám tu nic neukradl!" dodala zděšeně.

"Do hajzlu," zaklel Geralt bez ohledu na to, že před ním stojí člověk něžného pohlaví. "Já toho Lamberta zabiju!" rozčílil se a vyběhl z chlívku shánět koně a meč.

Dodatek: Lambert měl větší štěstí. Portál, jenž byl nestabilní a zanášel a z toho důvodu se nepoužíval, byl na jeho konci vyhozen do močůvky nedaleké vesnice a tak mu cesta zpět na hradiště nezabrala příliš času.

Geraltovi se po několika dnech cestování na ukradeném koni, kterému dal jméno Klepna, dostal do Hengforsu, kde vyhledal čarodějku. Ta byla ochotná mu vypomoci za určitou protislužbu. Následně jej portálem teleportovala k branám Kaer Morhen.

Geralt na hradišti vyhledal Lamberta a po chlapsku mu rozbil nos. Večer už byli zase přáteli a jali se tu příhodu oslavit trochou vína. Historie se naštěstí neopakovala.