Zaklínač na cestách

5. Tři krásky a šumař

Napiš příběh s představou toho nejhoršího rande.

"Och, Wero!" zasténal rozkoší mladík, propínaje záda po dosažení vrcholu. Udýchaně se svalil vedle dívky se zrzavými vlasy, která se ihned přetočila na bok a přitulila se k oddychujícímu muži.

"Složím o tvém umění píseň!" prohlásil světoznámý trubadúr Marigold mezi zpomalujícími se výdechy.

Šumař předchozího dne zakončil své pěvecké turné po Temerii a rozhodl se svůj úspěch oslavit v hlavním městě Wyzimě v místním nevěstinci.
Poté, co v šenku zahrál několik svých nejznámějších balad a písní, odložil loutnu a svlažil hrdlo točeným pivem. Ne jedním.
Matně si vzpomínal, že začal dorážet na ušlápnutě vyhlížející dámu ve středních letech, nevšímaje si jejích protestů.

Další vzpomínky se mu rozplynuly. Temerské pivo dokázalo vymazat paměť i zkušenějším pijanům a to se nepovažoval za žádného začátečníka.

"Marigolde," zašeptal Wera.

"Prosím, nech mne teď rozjímat o tvých ňadrech," utnul její otázku. Věděl, že ve skutečnosti otázka nepřijde. Jen prázdná slova, bez citu, která ale přicházejí většinou po noci strávené s dívkou, jež nemá děti ani muže. Nechtěl ani myslet na její poprsí. Proč by? Měl je přeci hned vedle sebe.

Začal jí něžně laskat na prsou, aby ji tím potvrdil svá slova, ale vrátil se zpět ke vzpomínání na předchozí večer a noc.

"...miluji tě," špitla dívka a zarděla se. Trubadúr se zvedl a přísně se na ni zahleděl.

"Nemůžeš mne milovat. Milují mne všechny dívky a ženy vždy, když si poslechnou mé písně a balady o milencích a hrdinech," rozhořčil se.
"Nemohu tě milovat, protože by ti jiné ženy záviděly. Takové ženské jsou nebezpečné a nejdou pro násilná řešení daleko," vypravil ze sebe naučenou větu, kterou měl vždy připravenou pro podobné případy.

"Nezlob se, Wero, jsi krásná, noc s tebou byla to nejkrásnější, co mne doposud potkalo, ale nebyli bychom šťastný pár. Trápila by ses v mém stínu a fanynky by tě nenáviděly," zakončil sebejistě a pohladil ji po vlasech.

"A teď už jdi, nechci domýšlet, kdyby tě zde našli." Nenápadně ji začal postrkovat ven z postele.

Dívčiny rysy ztvrdly.

"Tak na jednu noc jsem ti dobrá? Ty mizerný šumaři!" vykřikla a hodila po něm polštář.

"Ty děvkaři!" Marigold uhnul letícímu svícnu.

"Ty jeden sebestřednej hajzle!" Wera už neměla nic po ruce, co by po trubadúrovi hodila. Vztekle vyskočila z postele, navlékla se do šatů a se slzami v očích utekla dveřmi pryč.

"Tak, to bysme měli," zamručel si pod nosem, sebral polštář a svícen a uklidil je na své místo.
Stávalo se mu to často. Dívky špatně snášely, když šly na slamník s pocitem, že světový pěvec je jejich vyvolený muž a ráno při loučení, jak tomu básník říkal, se cítily jen jako podvedené lehké holky.
Nikdy jsem žádné z nich nic nesliboval, pomyslel si Marigold a ulehl zpět na slaměné lože.

"Co se jen dělo poté, co mne vyhodili z hospody?" ptal se sám sebe a vzpomínal. Ať si namáhal hlavu, jak chtěl, nedokázal se rozpomenout. Jediné, co mu rezonovalo v uších, vyjma pořádné kocoviny, bylo V pět u kašny na náměstí. Nevzpomínal si, komu to slíbil, ale rozhodl se, že se tam v daný čas dostaví.

***

Stíny se začaly pomalu prodlužovat, Marigold pohlédl na sluneční hodiny na radnici. Měl ještě chvíli čas. Byl si téměř jistý, že si domluvil schůzku s dívkou. Vyčkával ukryt v podloubí a sledoval kašnu na náměstí. Měl plán.
Ze svého úkrytu měl dokonalý výhled na místo sjednané schůzky. Chtěl počkat, až se tam dotyčná dívka objeví, zhodnotí jestli by si s ní chtěl vyjít a podle toho se rozhodne, zda ze stínu vystoupí směrem ke kašně nebo se tiše vytratí stíny do nedalekého šenku. Brilantní, poplácal se v duchu po zádech.