Zaklínač na cestách

3. Balada o Popelce, vlastně o princi

Napiš příběh, který bude vyprávět o tom, co by se stalo, kdyby Popelka zabila prince na plese.

Karavana vozů na cestě se zastavila k odpočinku. Z kozlíků seskákali vozkové, povětšinou různé pronárody. S hlasitým halekaním, bujarým smíchem a typickým množstvím nadávek a klení, vyskákala skupina vousatých trpaslíků z prvních vozů, jež jely v čele výpravy.
Mezi nimi se dívčím hláskem smála i mladá dívka s popelavými vlasy a mečem pověšeným šikmo přes záda, tak, jako je nosili jen v cechu Zaklínačů.

"Ogaři, rozdělte sa, dva půjdú pro dřevo na oheň," rozdával rozkazy jeden z trpaslíků, "hen sa neošívaj, ty tam, a mazaj něco ulovit, ať máme co do huby," křikl na jednoho ze svých kumpánů a sám šel přichystat ohniště.

Popelavá dívka to vše pozorovala a rozhodla se, že půjde s trpaslíky také sbírat dřevo. 

"Ciri, nechoď daleko, ať se neztratíš," ozval se za ní otcovský hlas. Dívka se otočila a pohlédla na bělovlasého muže, jehož obličej byl poznamenán dlouhou jizvou táhnoucí se od čela přes oko až do poloviny pečlivě oholené tváře.

"Neboj se, Geralte, půjdu s ogary," vysvětlila Ciri, usmála se na zaklínače. "A navíc, mám přece svůj zaklínačský meč!" řekla, jako by mělo být jasné, že se díky tomu nic nestane. Geralt se pousmál.

***

Navečer se všichni trpaslíci posadili okolo plápolajícího ohně, nad kterým se opékali dva zajíci, které jeden z nich ulovil. Z konce karavany se k nim přimotal i trubadúr Marigold se svou loutnou v ruce a fešným baretem posazeným na hlavě šibalsky na šikmo. 

Pěvec hrábl do strun, vyloudil melodii a začal zpívat. Byla to balada o dívce Popelce, která byla utiskována svou zlou nevlastní sestrou a ještě horší macechou, o tom, jak měla štěstí se třemi oříšky, jež jí splnily tři přání a díky nimž našla svého prince a stala se princeznou.

"Takuvú kravinu som eště neslyšel, šumařu," prohlásil po dozpívání vůdce trpasličí skupiny Yarpen Zigrin. "Každý předsa ví, že zlú macechu měla Popelka po palici praštit a tlustú šerednú sestru kopnút do prdele," vysvětloval trpaslík.

"Já bych to teda udělala," prohlásila Ciri a po trpaslicku si odplivla. Velice rychle si osvojila trpaslické návyky, koneckonců měla dostatek času na to, správně a dostatečně je odkoukat.

"Sa ví, však ty nejsi žádná měkká princeznička," zachechtal se Yarpen a také si odplivl.

Marigold si přihnul vína, které kolovalo ve skupině sedících ve velkém demižonu. Začal opět ladit loutnu a vychutnával si, jak zapůsobil vybranou písní na trpaslické obecenstvo. Tiše si pobrukoval nápěv dozpívané balady a poslouchal rozhovor. Byla to vzácná chvíle, kdy trubadúr dokázal mlčet.

"A co kdyby princezna, ta Popelka, byla zakletá a nebyla člověk?" začala se Ciri zajímat o alternativní osud utiskované dívky.

"Tož řekni nám, Ciri, jak by taký příběh měl vypadat," pobídl ji trpaslík, "určitě bude lepší hen ten šumařova báchorka."

"Já si myslím, že Popelka by byla zakletá, třeba do takové strigy, ta pořádně kouše a seká, je rychlá a mrštná," dala se do vyprávění.
"Její macecha nemohla mít vlastní děti, tak se musela spokojit s nevlastní dcerou, ale opravdu jí vadilo, že se k ní nemůže ani přiblížit, natož aby s ní vybírala šaty a korále na ples." Ciri si poposedla, začala být trochu nesvá z tolika posluchačů, kolem ohně nikdo ani necekl a všichni vyčkávali, jak se příběh o Popelce vyvine dál.

"Pan král zjistil, od svých poradců, že princezna Popelka je zakletá a že jen pravá láska ji může zachránit. A taky nasazení stříbrných střevíců, které se musely vyrobit na míru jen té zakleté Popelce," pokračovala v příběhu a odkašlala si.

"Královna nechala vyrobit stříbrné botky pro princeznu a když byly hotové, vydali prohlášení do celé své země. Princezna si měla vzít toho prince za muže, který jí dokáže nasadit střevíčky na nohy s obrovskými drápy. Podle královských poradců se v tu chvíli měla proměnit zpět do své lidské podoby." Zoltan šťoural klackem v ohni, Geralt se usmíval a sledoval Ciri při vyprávění. Některý z trpaslíků se poškrábal na zadku, Marigold přestal ladit loutnu a také se zaujetím poslouchal dívčin příběh.

"V celém království se nenašel nikdo, kdo by chtěl mít tak šerednou manželku, nevěřili totiž, že se opravdu promění v člověka. Představte si tu ostudu, kterou by měl po vsi ale i v širokém okolí, jak by se mu smáli a tak vůbec. Trvalo to už rok a nikdo se za Popelkou nepřišel ani podívat." Jeden z trpaslíků popotáhl, Ciri nevěděla, jestli to bylo dojetím nad jejím příběhem a nebo jen proto, že měl nudli u nosu. Bylo jí to ale jedno, tak pokračovala dál.

"Král s královnou byli už zoufalí a tak se rozhodli, že uspořádají bál, na který pozvou prince z okolních království a doufali, že se konečně najde někdo, kdo jejich holčičce nasadí stříbrný střevíček." Ciri přehlédla své posluchače a zjistila, že ji vyprávění vlastně docela baví.

"Na bál dorazilo mnoho princů, ale jen jeden uvěřil, že polibkem a nasazením střevíce se princezna promění v člověka. Dalšího dne mu ukázali, kde striga Popelka přebývá a z dostatečné dálky vyhlížejíce čekali, jak to dopadne. Hloupý princ si oblékl nejhezčí šaty, které měl a vydal se za svou budoucí ženou.

Přišel do polorozpadlého letního zámečku, kde Popelka přebývala, u vchodu začal rozprávět: Milá princezno, přišel jsem tě osvobodit, pojď ke mně a nech se políbit. Mám pro tebe i tyto krásné střevíčky.

Strigu to zaujalo, tiše se přiblížila k místu, kde ten hlupák stál a vyřvával. Postavila se před něj a na tlamě plné zubů jí pohrávalo cosi, co by se dalo možná nazvat úsměvem. Cenila na něj zuby a čekala. Princ, to se ví, se vyděsil, ale lákalo ho bohatství a půl království a tak zablekotal: Ukaž mi svou půvabnou nožku, vyzkouším ti střevíček, jestli ti padne." Geralt se usmíval, moc dobře věděl, odkud Ciri čerpá inspiraci. O svém boji se strigou-princeznou jí nejednou vyprávěl, měla tu historku v oblibě.

"Zubatá Popelka udělala pohyb svalnatou rukou, jakoby si vytahovala šaty a natáhla k princi svou nohu s dlouhými drápisky. Nebylo pochyb, že se opravdu usmívá. Ten nablýskaný hlupák přišel k princezně tak blízko, aby se jí pokusil nasadit střevíc, který vytáhl z vaku na zádech. Striga ucítila stříbro dřív než se jí dotklo. Princ ji nestihl botku navléct ani na první dráp.

Zakletá dívka se bleskurychle přesunula vahou na vytaženou nohu, provedla rychlou piruetu, popadla svého nápadníka za hlavu levou prackou, pravou za rameno a trhla tak mocně až mu hlavu urvala i s rukou v rameni. Vyděšený výkřik nešťastníka se v okamžiku utnul. Při tom křiku tuhla krev v žilách všem z dálky přihlížejícím. Striga třímala v ruce bezvládné tělo s krví crčící z míst, kde ještě před chvílí seděla mladíkova hlava a paže." Všichni její posluchači ani nedutali.

"Striga se pak dosytosti najedla a doufala, že jí z hradu pošlou nějakou další zábavnou večeři," zakončila své vyprávění popelavá dívka.

Přehlížela trpasličí kompanyji sedící kolem ohně. Nevědomky při líčení příběhu vstala a chodila okolo ohně. Geralt, ogaři i Marigold seděli a civěli na ni.

Yarpen už to nevydržel a vyprskl smíchy. 

"Tak to vidíš šumařu, tak má vypadat pořádný příběh o hen tej princezničce!" pochvalně poplácal Ciri po zádech. 

"Je mě ouplně jasný, kde si na takú pohádku přišla, cérenko," smál se, dívaje se na zelenookou dívku, Geraltovo dítě Překvapení. Otočil se na vědmáka.

"Výchova děcka nejni jednoduchá, ale ty si to, Zaklínaču, zvládnul štylově!"