Nechci se znovu řezat a utápět v depresích, jenže jak? Jak to mám dokázat když jsi teď ode mě přes 7000 kilometrů daleko?
Vím že se zanedlouho vrátíš jenže co když bude vše jiné?
Víš, i když jsme v jedné velké místnosti s dalšími třiceti lidmi, stejně mám pocit bezpečí, a také mi stačí když se na mě zasměješ nebo se na mě díváš.
Vždy když jdeme domů jsem šťastná?
Cítím se volně, cítím se jako by byly všechny problémy pryč.
Miluju když se mě dotýkáš chytáš mě kolem ramen a objímáš, cítím se v bezpečí, cítím se že mě má někdo opravdu rád.
Miluju když jdeme vedle sebe a letmo se dotýkáme rukama a občas je omylem spojíme.
Miluju když se mě snažíš rozveselit naštvat ale nevědomky rozbrečet.
Miluju když se usmíváš a když mluvíš, ráda pozoruji tvé lehce narůžovělé rty které chtějí ty mé poznat.
Miluju když mě objímáš a my dva se v tu dobu dotýkáme všemi svými částmi těla toho druhého a děláme lehké krůčky dozadu, občas se mi směješ že si musím stoupnout na špičky ale raději mám zabořenou mou hlavu ve tvé hrudi a poslouchám jak ti tluče srdce a jak dýcháš.
Miluji když mám strach tak mě bereš do náruče, hladíš mě a dotýkáš se mě letmo na intimních partiích.
Ale i přes tohle vše mi nepatříš a zřejmě ke mě necítíš nic jiného než pouhé přátelství?.
