Čím více mám problému a čím více se trápím, tím víc na mě kašleš, nebo si mě nevšímáš.
Miluji tě.
Tak moc tě miluji, jsi jediný člověk se kterým si dokážu představit budoucnost.
Chci vedle tebe jednou stát u oltáře a dívat se ti do těch krásných modrých očích plných lásky a touhy, které vidím málo, když jsi semnou.
Potřebuji tě každý den obejmout, políbit a být v bezpečí s tebou.
Jenže co mám dělat aby jsem se ti líbila?
Stál by jsi snad o holku, která se řeže je introvertní ale miluje tě a je schopna přestat se vším pokud ji láska od tebe bude opětovaná?
Nejsem jako ostatní, tak krásná šťastná dokonalá.
Bohužel nebo díky bohu taková nejsem?
