Procházím se temnými ulicemi,
S lehkým vánkem v zádech,
Jsem silná i po všech pádech,
První kapka letí k zemi.
Vítr zesílil, nárazově duje,
Já stále jdu, v myšlenkách ztracená,
V nerealitě hluboce zasněná,
Osud už své další plány kuje.
Vichřice přišla, škobrtám dál,
V mojí hlavě velký zmatek,
Větší, než ten panský statek,
Na který si dělá zálusk sám pan král.
Vítr už i stromy láme,
Bere lidem domy,a mě zas sílu,
Vzal už i tu velkou vilu,
Vše zničeno, ale foukat nepřestane.
Opouští mě energie,zeslábla jsem za krátkou chvíli,
Orkán mě skolil,na trávě vysílena ležím,
Slzy se kutálí, zastavit se je snažím,
Nejde to,už neovládám své tělo bez síly.
Bouří se živly,zaniká svět,
Aspoň, že v tom nejsem sama,
Někde v dálce,cítím,leží ta samá,
Troska k smrti vyčerpaná,
A na jistou smrt odepsaná,
Bohužel naše kroky už nejdou vrátit zpět.
Ahojte, omlouvám se za delší neaktivitu, neměla jsem inspiraci a ani moc času.
Tak snad mě omluvíte a doufám, že sa vám básnička líbí.
A.M.
