Na co se dívá tvá tvář bez výrazu,
Tak nečitelná a přesto s náznakem smutku,
Jako slavný malíř bez inspirace a bez obrazu,
Chováš se chladně, ale něco cítíš, vskutku.
Jsem ti jenom lhostejná, víš vůbec něco o mně?
Jako kdybych byla pták nad tvou hlavou,
Který tě pozoruje, sedíc nad tebou na stromě,
A přemýšlejíc o tobě, o mně, no prostě o nás dvou.
Chci ti přiznat, co k tobě cítím,
A po čem toužím den co den,
Kochat se s tebou lučním kvítím,
Dát ti své srdce... Jen si ho vem!
Vem si mě celou, jsem tu jen pro tebe,
Vezmi mě do náruče, a nech mě tam napořád,
Ležíme na trávě, díváme se na nebe,
Má přítomnost tě nutí pookřát.
Ach,jakou slast mi přináší tvé objetí!
Když můžu přitisknou svoji hruď na tvé tělo,
Jsem nadmíru spokojena, myslím, že poletím!
Tak krásně se mi ještě neletělo.
Letím tak daleko, nejdále od tebe,
Abych se nemusela trápit,
Tím smutným pohledem,pohledem na tebe,
I když ty představy nechci ztratit.
Ach, kéž by aspoň něco z toho mohlo být reálné,
Avšak v realitě máš zase tvář bez výrazu,
A mě se stále honí hlavou myšlenky nezdárné,
Představy, kde stojíš vedle mě v zrcadlovém odrazu....
